Naši milí dovedové se pomalu z vývojového stadia "malý bernardýn" dostala do stadia skutečných bernských honičů, pracovně tomu říkáme "bernské miniatury". Chovají se přesně podle příruček (po dvaceti dnech života se ozývají zvuky, které v budoucnu budou štěkotem a objevují se první náznaky hraní), oni to snad také četli.

Je nade vši pochybnost potvrzeno, že prckové mají funkční nejen oči, ale už i ouška. Hispánka má z porodnice výhled na přístupovou cestu; rozhodla se, že přicházející paní listonoška je zvlášť velkým nebezpečím a varovala ji proto svým charakteristickým altem. Měli jste vidět ten cvrkot, štěňátka okamžitě byla do jednoho vzhůru a rozhlížela se na všechny strany, co se to tady ksakru děje?

A je to tady, máme za sebou první seznámení se štěněcí kašičkou Welpenbrei. Prckové nad ní nejprve uspořádali schůzi, potom ji roznesli na kopytech, tedy pardon, na tlapičkách, až nakonec vše musela uklidit maminka Hispánka, z talířku i z dětiček. Fotoseriál pokračuje ve fotogalerii (oddělení "Štěňata Hispánky").

Představte si, že štěňátka, která ještě trochu pletou nohama, každou chvíli se cestou nechtěně překulí, zkrátka nožičky je ještě tak docela neposlouchají, mají běhací psí sny! Obdivovala jsem v porodnici jejich sladké odpočívání a upoutal mne "běh" ze spaní, který znám od dospěláků; dokonce totéž chvíli po sobě předvedli hned dva malí dovedové.

Z našich fotografií se to dá sotva poznat (když se muž dostaví za účelem dokumentace, štěňata zpravidla spokojeně chrní), ale naše prťata opravdu chodí, a jak! Jsou nyní v té vzácné kouzelné fázi, kdy je na nich stále co obdivovat a na co se dívat, ale hlavní práci kolem nich stále ještě  zastane maminka Hispánka. To se ale velice brzy změní, to už známe.