Včera proběhlo další odčervení, už třetí. S ohledem na očkování, které mu předcházelo, to nemohlo být naprosto přesně po dvou týdnech, museli jsme dodržet předepsaný odstup. Byla jsem samozřejmě zvědavá, zdali proces proběhne stejně bezproblémově, jako minule. Ukázalo se, že naše štěňátka jsou nesmírně šikovná, protože otvírala papulky naprosto vzorně. Na zajedení jsme tentokrát měli připravenu osmizrnnou kašičku rozmíchanou ve štěněcím mlíčku, a chutnala všem skvěle!

Včera měli prckové zase narozeniny, bylo jim už 6 týdnů. Jsou to takoví jedlíci, že nestačíme navyšovat porce (samozřejmě, že maminka Hispánka k tomu všemu stále ještě, i když občas nerada, kojí!). Je radost pozorovat to  roztomilé štěněcí hemžení kolem misek: všechna štěňátka sice již byla pochopila, že v obou miskách  je servírována úplně stejná mňamka, přesto se ale s oblibou všichni nebo skoro všichni tlačí napřed u jedné a teprve jakmile se s jejím obsahem zcela vypořádají, radostně přeběhnou k misce druhé. Jsou to zkrátka štěňátka se smyslem pro systematiku a pořádek, tak je to!

Dva bráškové, Sam a Noah, včera poslali pozdrav své budoucí kamarádce; rozhodli se, že jí budou říkat Obi. Velice se na ni těší a nemohou se dočkat, až si na konci července pro ni přijedou. A kdo že bude Obi? Její úřední jméno zní Desert Rose (aneb Pouštní Růže), dosud jsme jí  říkali Růženka. Úžasná  štěňátka si maximálně užíváme; jednak jsou ve velice roztomilé etapě svého života, jednak se nám už krátí společně strávený čas a utíká to nějak čím dál rychleji...

Porodní bedna může našim štěňátkům sloužit za ložnici vždycky jen do okamžiku, kdy někdo z malých dovedů pochopí, že zábrana proti zalehnutí štěňat matkou (tyč umístěná kolem dokola nad podlahou porodní bedny) může skvěle posloužit jako ochoz. Těch 10 či 15 cm, o které prckové najednou poporostou, jim dá takovou výšku, že při troše šikovnosti (nebo vlastně nešikovnosti?) mohou přepadnout. Tenhle okamžik nastal dnes v noci, kdy hned dvě hlavičky z bedny vykukovaly a hledaly svůj zdroj mlíčka (zdroj se jako obvykle rozvaloval v mé posteli); Růženka (Desert Rose) s Bellinkou (Daisy Belle) při tom byly vidět po pás, ještě že celou noc svítíme lampičkou, abych na štěňata viděla , kdykoli prozřu.

Oblíbeným objektem zábavy je psí křeslo, na kterém je zvyklý odpočívat taťka Abax. Ten si ale nepotrpí na nějaké štěněcí obtěžování, takže prckové jeho křeslo pro jistotu obléhají jen když je zrovna volné. Jsem zvědavá, komu prvnímu se zadaří do křesla nastoupit a být tak důůůůůležitý jako tatínek... Pomalu nastává čas nahradit malou ohrádku ohrádkou vyšší. Ne že by snad hrozilo, že ji malí dovedové přeskočí, ale musím pomocí nízké ohrádky ochránit své pracoviště - pod psacím stolem mám pochopitelně šňůrovou skrumáž, která začíná být lákavější než cokoli jiného; jakmile mi do počtu nějaké štěně schází, jdu pod stůl najisto.