Další významný den byl včera. Na programu bylo druhé odčervení a když už jsme měli v parádě jednoho každého prcka samostatně, přidali jsme další zkracování drápků. Ty jim totiž rostou hodně rychle a to není dobrá zpráva pro maminku Meiru; tu jsme zase jednou přistihli, jak si před dětičkami své mléčné hospodářství účinně uklízí. Rozhodli jsme se jako první operaci zařadit drápky, předpokládali jsme, že vnucování odčervovací pasty prcky poněkud rozčílí. Reakce byla nečekaná a opačná: nejprve o každou pacičku bojovali jako lvi a aplikátor pasty posléze olizovali málem dobrovolně, rozhodně nikdo proti tomu nijak zvlášť neprotestoval...

Když se tato štěňátka narodila, vážila celkem necelá tři a půl kila. Nyní po čtyřech týdnech života, kdy zatím jediným zdrojem jejich potravy je maminčino mlíčko, mají dohromady váhu bezmála dvanáct kilo. To mě tedy fakt fascinuje. Jasně, že na tom v tomto ohledu nejsou všichni stejně, ale je to pole pozoruhodně vyrovnané. Každý den mají dva až tři váhu úplně stejnou a kupodivu nikdy to nejsou ti samí. Včerejší rozdíl mezi klukem na první pozici a holčičkou na chvostu byl patnáct deka...

Štěňátka už mají prořezané zoubky. Zvláštní je, že (jak uvádí odborná literatura) kousat potravu nejsou schopna, jejich strava musí být kašovitá, protože se krmí pomocí jazýčka. My ovšem vidíme, že kousání sourozenců jim jde dost dobře a hádejte, co je nejvíc okusovanou částí těla. Jasně, jsou to dlouhé bernské uši. A podle vykviknutí, které se občas v porodní bedně ozve, jazýček v tom asi moc velkou roli nehraje. Maminčiny uši jsou také poměrně dost oblíbené, ale zkušená Meira se s tím nemazlí. Jakmile je jí něco nepříjemné, sebere se a bojiště malých dovedů opustí.

Někteří kluci trénují vrčení, i pokus o štěkání se občas z porodní bedny ozve. Štěňata si spolu začala hrát, pošťuchují se a okusují. Jejich chůze začíná být jistější, kotrmelců ubývá. Měli jsme další lekci "štěně poznává okolí". Nikdo nebyl překvapený z toho, že najednou není v dosahu maminka ani nikdo ze sourozenců. Všichni se dali do pohybu a jen v jednom případě se trošinku pofňukávalo, ale nebudu žalovat!

Dnes končí třetí týden života našich štěňátek a to znamená, že přichází velká změna v jejich výživě. I když má fena dostatek mléka, a to je případ naší Meiry, je namístě pomalu štěňátka začít přivykat na jiný druh potravy. Velké kulaté misky, kolem kterých se malí strávníci pěkně seskupí, jsou připraveny. Do misky přijde speciální štěněcí kašička rozmíchaná ve štěněcím mléce. Na první ochutnávku je dobré se vybavit zvlášť velkou trpělivostí, malí strávníci toho zpravidla napoprvé moc nepochopí. Ale veselo je u toho vždycky...