Už podruhé jsme museli štěňátkům zkrátit drápky, maminka Bijou nebyla z krmení své malé smečky nikterak nadšená. Jinak naši milí prckové pěkně rozvazují a porodní bedna je u nás oblíbeným podíváníčkem. Včera jsme opět fotili štěňátka každé zvlášť, ale nedalo nám to, rozdováděné obrázky jsme udělali také. Štěňátka se učí správnému psímu chování: nacvičují vrčení a štěkání, zvlášť dokáže pobavit jejich třepání kořistí, které začíná být na denním pořádku. Ovšem úplně stejně jako věčné zápolení milují prckové chování a nebrání se žádnému pohlazení...

Naši prckové už mají závažné sny; není nic výjimečného v porodní bedně spatřít spící miminko, jak někoho usilovně honí a běží při tom jako o život! Vzhledem k tomu, jaká jsou to ještě batolátka, ty sny musejí pro ně být ale zážitek... Podle některé literatury se doporučuje od dvaadvacátého dne štěňátka přikrmovat; včera jsme daly hlavy dohromady s Jaruškou, druhou majitelkou maminky Bijou, a shodly jsme se na tom, že ještě pár dní počkáme. Hranice dvou kilogramů je ante portas a to nejlepší mají štěňátka stejně od maminky. Naše snažení se tedy zaměřuje spíše na to, jak dostat pořádné porce do maminky Bijou, aby měla z čeho to své superkvalitní mlíčko vyrábět...

Další novinkou ve smečce našich nejmenších berňáků jsou zoubky. Je známo, že Bijunka si hodně zakládá na rituálech. Když prcky krmí, jde jí to mnohem lépe od ruky, pokud jsem v porodní bedně s ní a mluvím na ni, hlazení po srsti vítáno. Štěňátka se  po nasycení plynule posunují od své maminky ke mně, s plnými bříšky se s oblibou chovají a ňuňají. Motýlek zatraceně rád používá můj prst jako dudlík a včera pěkně kousal! Nebudu přehánět, žádná bolest to samozřejmě nebyla, ale zoubky jsou venku, o tom není pochyb... Statečná a obětavá maminka Bijou!

Výměna srsti našich štěňátek je v plném proudu. Moc hezky je to vidět na pátém chlapečkovi, u něhož je převládající barvou bílá; v nyní melírovaných plochách bílá ustoupí černé, prostě vypadá. Prckové už začínají dělat slušné loužičky, jejich denní pobyt mimo porodnici je na spadnutí. Je na nich znát, že se narodili teprve 64. den březosti maminky Bijou, ve všem jsou trochu napřed.

Naše partička si nejraději hraje po dvojicích, okusují se, přelézají, schovávají za polštářky, sem tam někdo vypískne, když to některý sourozenec trošku přežene. Maminka Bijou na všechno to hemžení láskyplně kouká a nejspíš je ráda, že ji dětičky z toho řádění vynechávají. Někdy se mi zdá, že uši prckům viditelně poporůstají i během dne, jestli ono to není od toho věčného tahání. Krmení pořád báječně zvládá Bijunka, už začíná někdy kojit také vsedě!