Máme průkazy původu! Potěšilo nás, že certifikát ze Slovenska přišel tak rychle a štěňátka mají u svého tatínka uveden i jeho titul zatím poslední - Slovenský šampion krásy. Když jsme novinu o rodokmenech volali majitelům Gethelky, dozvěděli jsme se, že holčička se má báječně, všechno jde výbormě, s Almondem se pomalu seznamují a vůbec je "vševpo". To máme velkou radost a zdravíme na Moravu!

Někdo tady mávl kouzelným proutkem? Naši prckové baští každý ze své misky jedna báseň! Sice nám to poněkud trvá, vzhledem k tomu, že krmíme pětkrát denně, zabere to celkově dost času, ale funguje to. Každý zvlášť dostane baštu do kennelky a ostatní se na něj dobývají a závidí mu. Pořadí je pevné, nejprve holčičky, pak kluci. Ale zajistit, aby se do kennelky dostal jenom ten správný strávník a během transportu misky dovnitř zůstal obsah v misce, to není žádná hitparáda! Hlavně, že to funguje...

Učíme štěňata jíst každého zvlášť. Řeknu vám, není to o nic jednodušší, než bylo převedení z mlíčka od maminky na jinou stravu. Miska pro štěňata s ostrůvkem uprostřed má pro ně magické kouzlo. Jakmile jsem naplnila čtyři mističky, nic, odchod. Vracela jsem je, rozmístila strategicky, aby na sebe neviděli, nezájem. Přendala jsem baštu do společné mísy, vyluxováno. Po dvou dnech je to o něco lepší, ale s posledním krmením (pozdě večer) už tyhle experimenty nepodnikám, rovnou jim dám společnou misku. Po obsahu se jen zapráší. Zkrátka stará dobrá konkurence udělá své!

Včera odpoledne jsme navštívili pana doktora Beránka. Maminka štěňátek Bijou a jejich prababička Hispánka jely na očkování a Rock s Finchem se chtěli pochlubit, jak už mají pěkně varlátka sestouplá v šourku ("jako lentilky" pochválil je oba pan doktor :)). Meira s Axinkou čekaly na nás doma. Aby jim nebylo smutno, pustili jsme jim televizi. Sice zrovna běžel Václav Moravec (sama bych si to nevybrala), ale mávla jsem nad tím rukou, co já vím, o co by naše princezny měly zájem. Když jsme se vrátili, holčičky spaly a nic nenasvědčovalo, že by naší nepřítomností nějak strádaly. Nastalo velké štěněcí vítání a dozor si dobrovolně vzala na starost tetička Kanda, aby očkovaná mamina měla ještě chvíli klid od hladových štěněcích krků...

Když máte štěňátek jen pět, i odchod jediného se hned pozná. První, co mají naši prckové na pořadu dne, je pochování a velké pomazlení s každým zvlášť. Andílek Gethelka se ke mně vždycky přitočila jako první. Teprve když jsem ji měla v náručí, přiběhli ostatní a hlásili se také o své štěněcí právo. Věříte, že to dnes ráno bez Gethelky nějak vázlo? Prckové se začali honit a pošťuchovat a já jsem se jim musela dokonce připomínat! Mazel Axinka se vzpamatovala jako první a pak už to šlo podle obvyklého scénáře...