Je krásné, když se na vás dívají otevřená očka štěněte a už víte, že vás vnímají. Jakmile přijdu za osazenstvem porodní bedny, prckové všeho nechají (kromě toho, když jsou zrovna u struků, to ani nezavnímají, že jsem nablízku) a seběhnou se ke mně. Všichni najednou chtějí pochovat a já mám podezření, že mě považují za svou druhou maminku. Včera jsme začali s nácvikem "štěně poznává okolí". Vždycky si od Meiry vypůjčím jedno děťátko a jdu s ním někam, kde to ještě nezná, na křeslo apod. Meira nás samozřejmě doprovází. Nechám broučka, aby si nové místo očichal a po prvotním překvapení poznal, že jsou na světě místa, kde nebude spolu s maminkou a sourozenci...

V porodní bedně začalo být živo. Pozorujeme, že aktivita prcků vzrůstá co do intenzity i co do délky oproti spánku. Štěňátka se batolí a vnímají blízkost sourozenců. Na odpočívající dvojice stočené do klubíčka je pěkné podívání. Touto dobou mají už všechna štěňátka plně vyvinutý zrak a čich; sluch je ještě ve vývinu. Měl by se začít  objevovat první projev loveckého pudu, uchopení kořisti a zatřepání s ní. To se nám zatím nepoštěstilo vidět. I tak je moc roztomilé pozorovat ten cvrkot.

Dnes už vážně přijde řada na střihání drápků, neděle je u nás od nepaměti vyhrazena údržbě pejsků. Manikúru dostanou všichni, prcky nevyjímaje. U nich k tomu zatím stačí obyčejné nůžky na nehty, snad nebudou příliš bujní. Včera jsme měli velké focení a štěňátka u toho byla velice roztomilá. V pohybu jsou si už poměrně jistá a tak odcházela ze záběru, jak se jim zachtělo. Jejich maminka také hýřila nápady a když jsme chtěli začít pořizovat fotografie samotných štěňátek, Meira rezolutně odmítla porodní bednu opustit. Zkrátka nebyli jsme to my, kdo určoval dramaturgii akce.

Prckové začínají objevovat svět mimo dudlíky jejich maminky. Začíná to tím, že si všimnou sourozenců. První kontakty jsou okusování. V oblibě mají především ouška, občas se připlete nožička. I maminčiny uši jsou zajímavé. Maminka se po dvou týdnech strávených v porodní bedně začíná nudit a touží po svém minulém životě; nechápe, proč se k němu nemůže vrátit hned a s plnou parádou. Když kojí, musíme sedět u ní a nedovolit, aby se zvedla příliš brzy. Štěňátka začala vypadat jako skuteční malí berňáčci, tomuhle jejich roztomilému stadiu s oblibou říkám bernské miniatury.

Včera to byly přesně dva týdny, co naše štěňátka přišla na svět. Nejmarkantnější změna v jejich vývoji je jejich váha. Zajímalo mne, kolik nyní ta partička dohromady váží; a víte, co se objevilo na displeji mojí kalkulačky poté, co jsem do ní nasázela hodnotu včerejší váhy jednoho každého? Našich 7 bernských trpaslíčků čtrnáctý den (2x7) svého života mělo přesně 7 777 g živé váhy. Od svého narození přibrali bez pár deka 4,5 kg. Tak to je slušný výkon jejich maminky Meiry, řekla bych. Na dnešek náš  deník chovatele hlásí jako novinku rozvoj čichu. Tak se mi zdá, že náš srdcový kluk s tím už začal...