Máme zápisová čísla! Naše nejmladší bernská partička bude do české plemenné knihy zapsána pod čísly 796 a 797 (kluci) a 798 až 800 (holčičky). Včera mne štěňátka hodně překvapila a potěšila; kašička v nich zmizela, že na maminku Bijou zbylo jen dočištění nádobí. A jak jim to u misky báječně šlo! Žádné válení v misce a ochutnávání tlapkami, však vidíte tu vzornou sestavičku kolem dokola, tak se  rozmístili sami od sebe  Dokonce si odpoledne vyžádali druhou porci (tedy abych byla přesná, vyžádal ji pro všechny Černý kluk), jedna prý byla málo!

S první kašičkou byla legrace. Nejdřív jsem každému dala ochutnat a pak je postavila k misce. Jako většina štěňat i tito prckové ochutnávali hlavně tlapičkami. Jestli to má souvislost s inteligencí, je Černý kluk na hranici geniality. Z misky baštil jako mazák a k misce se vracel, evidentně mu kašička přišla k chuti. Ani ho nenapadlo se v misce koupat, jako sourozence - hlavně holčičky. Bijou dojedla, co zbylo, a každý malý doveda musel být řádně omyt: papulka, ouška, tlapičky, hlavička i bříško, bílá kaše byla všudypřítomná.

Štěňatům jsou tři týdny a dělají pokroky. Včera jsme poměrně kuriozním způsobem zjistili, že slyší. V kuchyni jsem pracovala se svým nezbytným pomocníkem - s tyčovým mixerem (taky kuriozita, maminka Bijou vyžaduje granule rozmixované ve vývaru). Mixer vypnut, leč jeho zvuk se ozýval dál, avšak z porodní bedny. Zkusím to znovu a totéž! Několikrát se to opakovalo a je nade vší pochybnost, že mezi štěňátky máme papouška...

Místo našich vzácně hodných a mimořádně spavých miminek máme v porodní bedně partu draků! Ta změna se udála najednou, ze dne na den. Najednou nastalo okusování, přelézání, za ouška tahání a podobné radovánky. Pelíšek byl přijat s obrovským nadšením, stal se oblíbeným  útočištěm, pořád se leze sem tam. Když je v něm náhodou volno, vezme jej zavděk maminka Bijou, která se před štěňaty ráda alespoň částečně ukryje...

Štěňata začínají být zvědavá.V porodní bedně jim přibyl malý plastový pelíšek a neustále někdo leze dovnitř a zase ven. Při svém batolení už nepůsobí tak nemotorně; jsou zaujata vyluzováním zvuků, které předvádějí v plné škále, od poštěkávání přes vrčení až k něčemu podobnému vytí. Krmí se naprosto pravidelně, po každých dvou hodinách si nekompromisně vyžádají maminku. Ta už dost času tráví mimo porodní bednu, ale jakmile dítka zavolají, maže za nimi.