Dosud byli prckové sólisti; jakmile pochopili, že je jich celá smečka, začínají jeden druhého vyhledávat a vzájemně se okusovat a tahat za uši. Pořád sice hodně času prospí, ale tyhle důležité hry jsou již trvale zařazeny v jejich denním programu. Maminka Hispánka ještě plně kojí, ale už máme připravenu správnou štěněcí misku a nemůžeme se dočkat, až vyzkoušíme, jak štěňátkům bude svědčit štěněcí mlíčko a kašička. Na fotografii vidíte Formuli 4: včera jsme fotili štěněcí papulky, ale na tuhle malou dámu zrovinka  přišlo taaaaak velké zívání...

Štěňátka se chystají na výměnu srsti, dlouhé bílé chloupky, které časem vymizí, jim legračně trčí. Citlivý fotoaparát "naší" paní fotografky je schopen tento úkaz zachytit až příliš realisticky a při minulém vrhu takový dočasný kožíšek pár budoucích majitelů poněkud zaskočil. Prckové už mají přece jen více zájmů než dudlík a odpočinek a také při svém batolení nedělají tolik kotrmelců. Legrační je, když si zkracují cestu za potravou, a místo aby maminku spořádaně obešli (nevím nevím, je-li jen náhoda, že Hispánčino mléčné hospodářství je prakticky vždy namířeno ke stěně a nikoli ke štěňatům), přelézají ji jako horolezci. A víte, kdopak si to vlevo vykračuje? Kdo hádal Formuli 5, neprohádal!

Hispánka je maminkou laskavou a pečlivou, zároveň je po celý život poměrně ortodoxní vyznavačkou kultu pohodlí (její základní filosofická otázka zní: "Kam si mám lehnout?"). Posledních pár dní pozorujeme, že se to v ní tak trochu pere a párkrát jsme ji nachytali ne v porodní bedně, ale na mé válendě. Při takové příležitosti netřeba slov, mamina ví a okamžitě se vrací za prcky na své stanoviště. V noci na dnešek se mi konečně podařilo pořádně usnout a ke třetí hodině mne vzbudil nějaký nezvyklý ruch; po porodní bedně pobíhala nešťastná miminka a žalovala; milá Hispánka se rozvalovala u mne v posteli a nebylo pochyb: i jí se konečně podařilo pořádně usnout!

Začínám se štěňátky podnikat výpravy za hranice všedních dní; vždycky si někoho od maminky Hispánky vypůjčím a odnesu ho z porodnice. Nosím si malého dovedu všude s sebou, sem tam ho někam "odložím" a pozoruji, jak se seznamuje se světem vůní. Právě v těchto dnech totiž štěńátka začínají do svého života zapojovat čichový orgán a zvědavě všechno kolem sebe nosíkem ohledávají. Prckové nejsou nijak ustrašení, spíš zvědaví, přesto po návratu do bezpečí porodní bedny mezi sourozence a hlavně k jejich pečlivé mamině je na nich vždycky znát báječné uvolnění...

Tak takhle vypadala naše milá štěńátka po včerejším prvním odčervení, červený sirup měla až za ušima. Nutno říci, že jejich mamince se celá procedura ani trošičku nezamlouvala. Každé štěňátko uklidňovala a olizovala, doprovázela z porodní bedny a zase zpátky do bezpečí, přičemž sledovala, kdo je právě na řadě. My jsme na sebe byli docela pyšní, protože jsme dokázali sirup dávkovat po trošičkách tak akorát; prckové se tudíž nerozčilovali, spíše zvědavě ochutnávali a nic z obsahu nevyprskali (ono úplně stačilo, jak se pak v houfu  popusinkovali)!