Váhu štěňat si již od našeho prvního vrhu zaznamenávám do tabulek, které si za tím účelem připravím. Žádný excel, nýbrž pravítko, tužka a čtverečkový arch. Tak to jde den po dni až do chvíle, kdy prckové dosáhnou magické hranice 5 kg. Dál nikdy moje zápisky nesahají. Po pravdě ani nevím, jestli důvod je na straně váhy anebo na straně mé. Výhodou tohoto systému je naprosto jednoduché porovnání s jiným vrhem, stačí mrknout na příslušný řádek. Tento náš vrh I jsem považovala za poměrně naducaný, ale dnes jsem zjistila, že minulý vrh (stejná maminka) dosáhl 5 kg právě v tento den, ale nejzdatnější jedlík letos má teprve čtyři a čtvrt kila. Těsně pod hranicí čtyř kilogramů jsou Irmelin, Ionel a Ingo. Přesně čtyři kila má Ishara a přes čtyři kila ukázala váha u Iggyho, Ivoryho a Ideala (ten se zhruba před dvěma týdny dostal do vedení a od té doby první příčku hitparády prakticky neopustil).

Ohrádka sice štěňátka přestává bavit, ale bez ní si to neumím představit. Neuvěřitelně rychle rostou a každý den objeví něco nového, na co dříve nedosáhli. Ráno, když odpočatí a plní energie z ohrádky vyběhnou, jdou zjišťovat hlavně, co je nového. Při tom se honí, pošťuchují, tahají za uši (které jim právě neuvěřitelně vyrostly a nabízejí se k útokům na protivníky jako první) a pronásledují sebe navzájem a vše, na co dosáhnou. Mezi tím kličkujeme my, uklízíme po nich a připravujeme jim v ohrádce čisté pracoviště pro další den. Jejich maminka je nablízku se svou mléčnou první pomocí a další nový den štěňátkům začíná...

Včerejší odpoledne se navzdory ne právě příznivé předpovědi počasí vydařilo, aspoň u nás v Podkrkonoší. V rámci lekcí "Štěně poznává okolí"  naši malí berňáčci vyrazili na zahradu. O všechno se zajímali a objevovali svět. Ingovi učarovala babička Bijou a dělal jí ušatý stín. Byla to půvabná dvojice - kam babička, tam vnouček. Z celé party prcků se Ingo projevuje jako lovecký pes asi nejvíc, nejvíc se všemu věnuje nosem; a zdá se, že čich ho rozhodně neklame. Ze všech psů, které máme a které jsme měli, má babička Bijou nejúžasnější povahu. Druhou tak milou a vstřícnou bytost na světě sotva najdete...

Končí šestý týden života štěňátek. Převážnou část jejich stravy již tvoří bašta v misce. Maminka Meira se u nich v ohrádce staví párkrát za den, jen aby jim malinko přilepšila. Pomalu se nám plní kalendář termínů odjezdu do nového domova a štěňátkům se plní batůžky s výbavou, kterou si s sebou odvezou. O víkendu čekáme další návštěvy a věříme, že se prckové předvedou v nejlepším světle. Svoji novou zábavu, kterou objevili včera, by zrovna nikomu předvádět nemuseli. Co že to je? Pověsí se vám na nohavici a znemožňují další krok...

Právě skončilo ranní krmení. Vstáváme s manželem oba a trvá nám to poctivé dvě hodiny (a to jsme již poměrně sehraný tým). Musím pochválit dospěláky, kteří za normálních okolností prudí, ale v této době chápou, že nejsou prioritou. Spořádaně čekají, až přijdou na řadu. Nejprve se prckové vypustí z ohrádky a obě spodní deky jdou do pračky. Prohlédnou se hračky, dílem jdou zpátky, dílem do pračky (ještě nic nezničili). Štěňata se pochytají a umístí se do kennely. Umyje se podlaha. Natáhnou se čisté deky a postaví se na ně ohrádka. Štěňata se vypustí a nechají proběhnout. Nasázejí se do ohrádky. Po dvojicích jsou vysazováni ke snídani (jeden jí v kennele, druhý vedle). Tak se vystřídají, jdou zpátky do ohrádky a zkoumají, které nové hračky jim tam přistály. Jeden po druhém odpadnou a usnou; na řadu přijdou dospěláci, se kterými už to jde ráz na ráz...