Štěňátka už nejsou ani tak fascinována svými sourozenci, jako domácností. Začínají se seznamovat se vším, co při svých průzkumných cestách potkají. Stává se, že když je pak posíláme do ohrádky za účelem odpočinku, nějaký z dovedů není ani k nalezení, protože cestou objevil něco zvlášť zajímavého, až z toho usne na místě, kde by to jeden fakt nečekal... Maminka Meira pořád přikrmuje ze svých mléčných zdrojů; někdy jde za prcky do ohrádky, někdy se volně prochází a za ní dojemně pobíhá hrozen štěbetajících bernských miniatur. V takové chvíli mívám podezření, že si Maruška naše milá svou převahu náležitě užívá.

A je to tady. Stadium "prasopes" (terminus technicus převzat z knihy Vladimíry Tiché). Co tahle partička vyprodukuje, těžko uvěřit. Nejhorší je, že než přiskočíte s rolí kuchyňských utěrek v podpaží, už se TÍM někdo prochází. To je ta méně veselá zpráva, s tím se nedá nic dělat a to časem přejde. Zprávou veselejší je, že už jsme se s prcky po několika dnech pokusů a omylů shodli na tom, jak velká má být jejich porce a kolkrát denně budou baštit. Podařilo se, že dostanou plné misky a za chvíli je vše vyleštěno, opakuje se to pětkrát denně. I co do hodin jsme se více méně ustálili. To je tím, že když jsou štěňata žravá, stačí se s baštou přiblížit a už vstávají; dilema "budit anebo nebudit" zkrátka neřešíte.

Štěňátka dnes udělala ve svém životě velmi důležitý krok. Dostala první očkování, zároveň byla očipována a v důsledku toho mají také už své osobní doklady. V ordinaci jsme si pobyli málem hodinku, byl to pěkný mumraj štěňat a velké povídání s panem doktorem a ostatním personálem. Cesta byla o něco méně hlučná, než jsme očekávali, ale bez stěžování to neproběhlo. Doma jsme všem štěňátkům založili osobní spisy, kam už teď budeme jen přidávat a přidávat. Vzhledem k předchozímu uvěznění v kennelkách se prckové po návratu pořádně vyřádili...

Tak včera byla vybraná další holčička. Konečně se jí podařilo, že celou vybírací návštěvu neprospala, jenom půlku. Asi věděla, že by byla stejně buzená, protože budoucí majitelé ji už měli předběžně v oku podle fotek. Pojede na Slovensko, bude mít čtyřnohou kolegyni a vůbec se bude mít báječně. K dnešnímu dni každé vybrané štěňátko pojede do jiné země. Dnes prcky čeká další návštěva, tak se už všichni těšíme. Večer se budeme připravovat na velký den, štěňátka dostanou mikročipy! Také jsme už dostali z plemenné knihy zápisní čísla, tentokrát tam není žádné tak snadno zapamatovatelné, jako číslo jejich maminky, která je zapsaná pod číslem 800.

Dnes štěňátka očekávají opět návštěvu, a to zahraniční vybírací. Prckové jsou už po snídaní a odpočívají. Až se ze spánku proberou, čeká nás vážení; je to činnost poměrně dobrodružná. Jak už jsem psala, používáme váhu rybářskou závěsnou. Prcky musíme vkládat do čím dál větších tašek. Zpočátku je to moc nebavilo a stěžovali si, nyní to berou jako nezbytnou součást ranní toalety. Ač váha by měla předpokládat, že ryby se na suchu mrskají, mrskání štěňat způsobuje, že konečnou sumu musíme odhadovat z toho, co nám proběhne před očima. A jak vypadá naše včerejší hitparáda? 1. Helison, 2. Harviel  a  3. Harudha (po narození to byli 1. Hasmodia, 2. Habbiela a 3. shodně Halliza a Helison) ... Velká omluva pro ty, kdo marně hledali včerejší zprávu; dobrá zpráva je, že jsme ji doplnili!