Bellinka šla do světa...sbalila si batůžek a včera jako první z našich letošních štěňátek odcestovala se svou novou rodinou. Bellinka je veselá holčička, krásně baští, žádné vybírání tohle ano, tohle ne, jde to s ní jedna radost. Bellinka nám slíbila, že se v Hájemství bernských honičů co nevidět zastaví, ráda se také pozdraví se svými rodiči, z čehož se my velmi radujeme. Milá Krásko Sedmikrásko, sekej latinu a snaž se, ať z tebe mají majitelé jen samou radost; těšíme se, až k nám všichni zavítáte a dozvíme se, jak si vedeš! S tvojí příjemnou a živou povahou a zvídavostí to jistě bude všechno OK.

Z našich roztomilých bernských miminek se stala četa nenechavců, kvůli kterým musíme dávat na všechno pozor. Jeden nikdy neodhadne, kam všude se dostanou a na co dosáhnou! Pro Lunu není problém šikovným manévrem shodit oblečení z věšáku, Bellinka raději odstrojuje naši improvizovanou nástěnku s obrázky berňáků. Kyösti a Andulka jsou specialisty na ochutnávání židlí. Flora a Obi s radostí okusují pantofle, které právě nosím, a nepochybujte, že to často odnese i noha. Nejhodnější ze všech je Duke, který je celý po mamince: hypnotizuje kuchyňskou linku, protože ví, že tam se dějí ty nejdůležitější věci v domácnosti.

Včera naši malí dovedové obdrželi první poštu svého života, a to poštu velice důůůůůležitou: v tlusté obálce jim přišly průkazy původu. Všechny jsme je pěkně zúřadovali, nalepili na ně kódy mikročipů, aby ještě před odchodem štěňátek do nových rodin mohl pan doktor všechno řádně  zkontrolovat a potvrdit razítkem, a vše bylo tak, jak má být. Včerejší hitparáda vážení dopadla překvapivě, v čele pelotonu se nic nemění (na stupních vítězů jsou nadále Duke s Kyöstim, na ty je už naše rybářská váha krátká, a Luna, která se s její pomocí nejspíš vážila naposledy), ale na posledním místě nefiguruje Andulka, ale Flora! No, Andulko, uvidíme...

Naše štěňátka mají několik velmi oblíbených činností. Ze všech nejlepší je obléhání psího křesla, ovšem sedí-li na něm maminka Hispánka (tatínkovi je lépe se vyhnout, když ho někdo ruší, sruzumitelně se ohradí, to už prckové vědí). Je-li křeslo právě prázdné, vždycky se na něj někdo ze štěňat pokouší nastoupi; zatím bezvýsledně, ale než odejdou, někdo to dokáže, u jejich předchůdců to tak bylo vždycky. Přetahování o cokoliv (oblíbené jsou ponožky, za tímto účelem ty osiřelé nevyhazuji) je také perfektní, už je vidět jistá dokonalost, to když čtyři štěňata vedle sebe běhají s jednou ponožkou jako s trofejí a tři závistivci je pronásledují. No a syrová mrkev - hračka nejmilejší!

Podle kynologických regulí je právě dnešek dnem, kdy by Hispánčina štěńátka od nás mohla odejít: "minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů", tolik Zápisní řád ČMKU (od 18.6. 2009, dříve platilo 49 dnů). Nesprávně minimální věk štěňat vypočítá, kdo neurčí správně, od kdy lhůta běží: den, kdy se štěňata narodila, je totiž dnem nultým, neboť "lhůta určená podle dnů začíná běžet počátkem dne, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek" (je to logické, štěňata jsou stará jeden den přece teprve druhý den po svém narození) . Dnes koukám, že jsem také den možného odchodu štěňátek do nových domovů nespočítala správně - stanovila jsem datum 20.7., ale píši padesátou zprávu z porodní bedny a 20. července je až zítra! Inu, jak známo, kovářova kobyla chodí bosa...ostatně horší by bylo, kdybych prcky pustila dřív.