Naše štěňátka dostávají s sebou na cestu do nového života kompletní výbavu, do které přirozeně patří také obojek a vodítko. Nechceme, aby prckové před svým odchodem k novým majitelům předváděli jen skvěle zvládnutou disciplinu zmítání na vodítku, proto napřed tak trochu trénujeme. Dříve to bohužel nešlo, obojky totiž vybíráme tak, aby štěňátkům přece jen po nějakou dobu posloužily, a právě nyní naši milí raubíři do nich dorostli. Všem to šlo docela dobře, samozřejmě, tu a tam se nechtěli hnout z místa, někdy se zase někdo rozhodl nabrat jiný směr, ale je jasné, že "vono to pude" :-).

Luna (Desirée Diva) je jednou z našich půvabných holčiček, které se pilně připravují na výstavní kariéru. Má velice kladný vztah k jídlu a to je, jak známo, při jakémkoli tréninku velikánskou výhodou. Jakmile totiž může něco alespoň olíznout (na prsty jsem si musela dávat zatracený pozor, pořád se Luně pletly mezi její pichlavé zoubečky), s výstavním postojem si nemusí dělat až tak velkou hlavu, jde to skoro samo :-). Stejně vzorně si svého času sama od sebe stoupala při fotografování do perfektního výstavního postoje starší sestra Luny Berna, dnes světová vítězka... Těšíme se na první krůčky Luny ve výstavních kruzích!

Naše Andulka (Delphine Ann) je mezi sourozenci velmi oblíbená. Je totiž výjimkou potvrzující pravidlo - pravidlo o chuti k jídlu štěňat. Andulka je velmi akční, na nic nemá čas a od misky stále odbíhá. Tu zobne, běží se podívat do kuchyně, tam zobne, jde kousnout Obi do ucha, a tak to jde po celou dobu krmení. Andulka nikdy nevedla hitparádu vážení, ale na jejím chvostu figuruje již druhý týden. Tak si ji občas vezmu do kuchyně, dám jí do malé mističky něco obzvlášť oblíbeného a k misce ji pořád vracím. Jakmile je Andulka zpátky, sourozenci se na ni vrhnou a čistí ji kolem pusinky, na dlouhých bernských uších, někdo si jen vděčně přivoní... Andulka je za paní důůůůůležitou a má svých pět minut slávy (no, po pravdě řečeno, sourozenci jí ani tak dlouho nezávidí).

Chjo, štěňátka už si pomalu začínají balit batůžky. Jeden každý prcek už má připravenu kompletní výbavu a dokumentaci průběžně doplňujeme. Vlevo vidíte, jak to u nás vypadá, když se otevře ohrádka. Z našich milých štěňátek  jsou pěkní raubíři a do všeobecného řádění se zapojují úplně všichni, holky ale za všech okolností vedou (rozhodně to není jenom kvůli převaze početní).  A to je ještě ten lepší případ, to pravé rodeo nastane, když "jde  kolem" teta Kanda, jasně že náhodou.

Jak známo, naše štěňátka mají v současné době svá jména úřední; téměř u všech nám budoucí majitelé sdělili také jména, kterými je budou oslovovat. Někteří šikulkové na ně již sem tam pěkně reagují, jiným se zdá zřejmě libozvučnější jméno jiné, slyší na něj lépe, než na své vlastní. Nyní oslovení nejvíc trénujeme s Dukem (Decor Dewey), jehož budoucí "jméno volací"  známe od pondělí. Zdá se, že chlapeček pěkně rychle chápe. Možná na to má vliv také to, že je to veliký mazel. Vždy, když chce pochovat, jen na mne upře svůj všeříkající pohled, trochu se pošmajchluje a už se kroutí, že chce pustit za sourozenci. Právě při pochování mu opakuji jeho jméno, Duke moudře kouká, on si to snad opakuje se mnou...