Včera štěňátka navštívila Cookie; jako většina dospělých berňáků se před prcky nejraději schovávala na křesle, na které neumějí vylézt. Tolik mladického nadšení na ni jako na usedlou dámu zkrátka bylo příliš. Jelikož naše milá štěňátka mají společenské styky s velkými psy na denním pořádku, nijak nám to nevadilo; za důležitější považujeme co nejvíce kontaktů štěňat s lidmi a po této stránce byli prckové saturováni v míře opravdu dostatečné (tedy pokud byli právě vzhůru). Cookie, děkujeme za prima sobotu!

Kdo sleduje vývoj našich štěňátek, tomu neunikne, jak rychle rostou. Už jsou plně krmena z misky a zvládají to skvěle. Baští pětkrát denně, někdy misku dokonale vyčistí, jindy to není slavné, o miminčí zbytky je u nás poptávka dost velká, vniveč rozhodně nic nepřijde...

A jak jsou na tom naši prckové s váhou? Nejnovější hodnoty jsou tyto: Excellence Queen = 4,2 kg, Eared Elf = 4,2 kg, Earl Grey = 4,1 kg, Ebony Boy = 4,2 kg, Effect Gambit = 4,5 kg, Esprit Royal = 4,1 kg. Maximální váhový rozdíl zůstává malý a prakticky stále stejný, zatímco pořadí v žebříčku se neustále mění.

Štěňátka nám velmi ráda úřadují v domácnosti. Čas od času se jim podaří něco ukořistit a pak jde jen o to, kdo bude rychlejší. V tomto případě jsme ještě stačili zasáhnout a popsané archy jsou zachráněny. Horší to bylo, když se Ebony zmocnil role papírových utěrek, kterou máme pořád při ruce za účelem úklidu po štěňatech (používáme stometrovou), nová už nebyla, ale dál než za půlkou také ne. Všichni prckové na díle zapracovali a bílo bylo všude, naštěstí papír nebaštili, z toho jsem měla největší strach, když jsem uviděla tu spoušť.

Elf dostal zprávu od své nové rodiny včetně bohaté obrazové dokumentace, jak si bude bydlet. Byl z toho nadšený a moc se těší (radostně se vychloubá, že bude odcházet první). Malí kluci pořád poměřují síly a jsou u toho převelice legrační; někdy se pustí do takového nadávání, že k nim okamžitě letím. Vždycky ale zjistím, že se nic zlého neděje, mají si zkrátka co vysvětlovat. Floortje už zcela neomylně slyší na jméno a pokaždé se rychle přiběhne pochovat (nezapomene při tom dbát o mé brýle, vždy mi je důkladně umyje jazýčkem). A kdo že je ten spokojeně spící chlapeček? No přece Elf!

V Holandsku jsem obdivovala nádherné proutěné pelíšky a divila jsem se, jak mohou být tak zachovalé, když v nich spí štěňata. Dozvěděla jsem se, že vychytávkou je obyčejné tabasco. Jak se mi ta rada nyní hodila! Prckové se rozhodli, že se podívají dovnitř jednoho křesla. Má takový šikovný růžek, tak akorát do jejich papulky. Stačila kapička tabasca a každý, kdo přišel zapracovat na společném díle, se ošklíbl a odkráčel. To se zdálo divné Bodymu a potřeboval tomu přijít na kloub. Příslušné místo očichal a aby to snad nevypadalo, že si neví rady, začal se o něj otírat po psím způsobu, jako když pejsek na vycházce objeví nějaký zvlášť výživný fujtajbl. Tím akce křeslo skončila, žádné okusování, zase jen obvyklé obléhání Bodyho na křesle.