Ač včerejší počasí nám zrovna dvakrát nepřálo, hlavním bodem programu našich štěňátek byla vlastivědná vycházka na téma "štěně poznává okolí" a musím prcky pochválit,  všichni to zvládli na jedničku. Obzvlášť zvídaví byli kluci, ale to je o nich všeobecně známo, ty dva zajímá opravdu úplně všechno. Formuli 5 a Bělohlávkovi se podařilo se venku vyprázdnit (a to tak, že docela kompletně!) a vysloužili si za to až divadelní pochvalu; jejich sourozenci moc nevěděli, co že se to vlastně děje (osobně si myslím, že to nevěděli ani hlavní aktéři tohoto velkého úspěchu) a tak po mně všichni pokukovali, copak to má zase být za divadlo. Divadlo, nedivadlo, na takový sukces se musí zatraceně pořádně upozornit, to ví přece každý!

Milá štěňátka mi dala zabrat. Včera ve dne prakticky jen spala a spala, ani jídlo je nijak moc neprobralo; musela jsem je budit a přistrkovat k misce, někoho dokonce opakovaně... Večer, když měli jít na kutě, to bylo najednou elánu, jejich maminka Hispánka z nich nebyla ani trochu nadšená; nenechali ji odpočívat, zahrnuli ji do svých her, okusovali, tahali za uši, honili se kolem ní a lezli přes ni - prostě autorita veškerá žádná! Když jsem pak šla spát já, Hispánka vděčně opustila děti a svou přítomností poctila mne, ti malí dobráci totiž pokračovali ve svém nočním řádění. Doufám, že se jim denní režim zase vrátí nohama na zem, tohle se fakt nedá vydržet moc dlouho.

Tety Bijou a Kanda nemají ke štěňátkům stejný přístup,  Kanda všechny prcky oběhne, očichá, snaží se je přimět ke hře jako sobě rovné, ale když z toho nic nekouká, jde si po svých, má pořád někde rozdělanou práci. To Bijou, ta má úplně jinou trpělivost a je proto mezi štěňaty jaksepatří oblíbená. Je na ně opatrná, nechá si od nich všechno líbit a ještě se tváří tak spokojeně! Má vlastně dobrou průpravu, po odchodu našich minulých štěňátek začala dělat chůvu Kandě, která se od ní prakticky nehnula; proto když jsem je sháněla, vždycky jsem volala "Kando, Bijou"! Následkem toho je Kanda přesvědčená, že se jmenuje Kandabijou a jakmile slyší své jméno samostatně, kroutí hlavou, co to je zase za novoty...

Tak máme za sebou další premiéru: včera štěňátka ochutnala vařené masíčko se zeleninou a rýží. Abych si udržela přehled, komu jak šmakovalo, krmila jsem je zvlášť z malých mističek po dvojicích. Bylo to, pravda, poněkud nekonečné, kamarádky Formule 3 a 4 jsem musela rozsadit, protože o sebe navzájem projevovaly zájem větší, než bylo žádoucí. Ukázalo se, že krmit tyhle dvě holčičky jednotlivě také není řešení (kde není konkurence, tam to prostě nefunguje), tak přišel každé dělat parťáka jeden kluk a najednou to šlo. Ukázalo se, že jsem množství poněkud předimenzovala, přece jen mám více v oku dospěláky, ale spokojenost byla: nikdo nestávkoval, všichni slupli slušnou porcičku a mamina si pochutnala na tom, co zbylo.

Hry našich štěňátek jsou čím dál zábavnější, a to nejen pro ně. Z her se  dá dost zjistit o jednotlivých povahách; už je jisté, že extrémy mezi nimi rozhodně žádné nejsou, ale určitá povahová různost je zřetelná již touto dobou. Máme dvě dokonalé Šípkové Růženky, ty občas musím budit i k jídlu, kluci jsou věční průzkumníci, Grácie si s oblibou procvičují svůj lovecký pud: svou kořist uchopí a důkladně jí zatřesou - za kořist jim zhusta slouží sourozenci, jen občas plyšový lev, Formule 1 se zase umí zatraceně nahlas ozvat, jakmile s něčím nesouhlasí...A to, prosím, před měsícem ještě ani nebyli na světě!  Je úžasné  ten cvrkot pozorovat, často si při tom vzpomenu na slavné televizní přestávky s koťaty.