Hájemství bernských honičů :: Bohemia Hill

Bernský honič úspěchy

H O R K Á   N O V I N K A !     Novou evropskou vítězkou veteránů se ve Varšavě stala naše milá Interšampionka, světová vítězka, evropská vítězka, šampionka, klubová vítězka atd. atd.

BRILLANCE BOHEMIA HILL !!! 

Více »

Bernské povídání

Nestandardní štěně

17.10.2009

D o t a z :

Zajímalo by mne, co chovatelé čistokrevných psů dělají se štěňaty, která  neodpovídají standardu, je-li dovoleno je odborně usmrtit – myslím veterinářem, nebo jaké jsou vlastně možnosti?

 

17.12.2016zoom

17.12.2016zoom

17.12.2016zoom

17.12.2016zoom

17.12.2016zoom

Zákon o ochraně zvířat

Zákon č. 246/1992 Sb.,  o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje imperativ, že žádné zvíře nesmí být bezdůvodně usmrceno (§ 5 odst. 1); v dalším odstavci téhož paragrafu pak najdeme  taxativní (tzn. úplný, vyčerpávajícím způsobem postihující) výčet případů, kdy to učinit lze. Jde o devět případů, z nichž nás pro účely odpovědi na dotaz bude zajímat ustanovení odstavce 2 písm. b):

  • bezbolestné utracení přichází v úvahu pouze pro slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, genetickou popř. jinou  vrozenou vadu, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, pokud by zároveň další přežívání bylo pro zvíře spojeno s trvalým utrpením.

Je nezbytné, aby byly splněny   o b ě    uvedené podmínky: zvíře musí trpět jedním z popsaných problémů a zároveň by další život byl pro něj spojen s trvalým utrpením. Zákon také říká, kdo smí eutanázii zvířete provést - a sice veterinární lékař či osoba odborně způsobilá (tzn. osoba s vysokoškolským vzděláním biologického směru prokazatelně seznámená s metodami chovu, která disponuje osvědčením uděleným příslušným orgánem ochrany zvířat).

Ten, kdo utracení provádí, musí tedy napřed posoudit, zda zvíře skutečně nesnesitelně trpí, a neexistuje naděje na jeho vyléčení; podmínkou regulérnosti zákroku je také již zmíněná bezbolestnost. Zákon vyjmenovává zakázané způsoby usmrcení (utopení a jiné způsoby udušení, ubití, ubodání, ale i použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí atd.). Osoba provádějící povolené usmrcení je povinna se následně přesvědčit, zdali je zvíře podle prokazatelných příznaků skutečně mrtvé.

Honem zpět k dotazu

Jak je to tedy v našem případě: přestože odchylka od standardu je vadou založenou geneticky, bezbolestné utracení pouze z tohoto důvodu je vyloučeno, pokud by pro štěně další život nepředstavoval trvalé utrpení.

To, že se tu a tam narodí štěně, jehož exterier plně neodpovídá plemennému standardu, se stává. Ještě tzv. před závorku je třeba vytknout, že taková věc nemá vliv na otázku průkazu původu! Stalo se, že si chovatel nebyl jist, zda jeho nestandardní štěně má na tento doklad nárok – samozřejmě, že i nestandardní štěně průkaz původu obdrží. Již ze samotného názvu dokumentu je zřejmé, co nám osvědčuje: není to „Conformity Deklaration“, tedy prohlášení o shodě (s plemenným standardem), nýbrž potvrzení, že štěně má známou matku a známého otce a ti jsou v průkazu původu neboli rodokmenu jmenovitě uvedeni.

Zdaleka ne každý zájemce o štěňátko odchylku od plemenného standardu pozná (ne každý vůbec o existenci nějakých plemenných standardů ví) a ne každému určitá odchylka vadí, někdy je taková věc dokonce vítána jako zajímavá jedinečnost (např. nestandardní zbarvení).

Chovatel zpravidla předem zná „své“ zájemce a ví, kdo touží po šampionovi a kdo čeká na mazlíka. Nekorektní chovatel zájemce, o kterém ví, že se do výstavního kruhu nepohrne, na  nic neupozorní, s klidem mu nestandardní štěně prodá za plnou cenu a řekněme si na rovinu: stává se to. 

Řešení existuje!

Korektní chovatel štěně nabídne tomu zájemci, o němž předpokládá, že jej vada, lépe řečeno odchylka, trápit nebude. Pochopitelně jej na problém výslovně upozorní a zároveň mu nabídne přiměřenou slevu. Soukromá anketa mezi chovateli různých plemen mi odhalila, že  rozpětí této slevy se dost různí a závisí mimo jiné i na aktuální poptávce po konkrétním plemeni. Sleva by ale neměla být zanedbatelná: za plnou cenu se prodávají plnohodnotná štěňata a tohle není ten případ – majitel bude v možnostech, co může se svým psem podnikat, přece jen omezen. Nebudeme tedy asi slevu považovat za přiměřenou, půjde-li o  stokoruny, obvyklá jsou spíše procenta (10, ale dokonce až 33) z celkové ceny plnohodnotných štěňat.

Pro zájemce, který si je předem jist, že se v budoucnu nechce sám stát chovatelem, ani svého pejska vystavovat, je to nabídka bezesporu zajímavá. Získá psa s průkazem původu, plemene, které si vybral, a ještě ušetří; ve svých plánech není nikterak omezen, chtěl psa „na gauč“ a má ho. 

Co na to kupní smlouva?

Je především v zájmu chovatele, aby problém štěněte do kupní smlouvy promítl; pokud do textu zapracuje 

  • za kolik prodával standardní štěňata z předmětného vrhu,
  • v čem konkrétně spočívá vada (odchylka od plemenného standardu) štěněte prodaného za cenu sníženou a
  • kolik dohodnutá sleva činí, 

je záležitost naprosto průhledná a je na první pohled zřejmé, že máme co do činění se seriózní chovatelskou stanicí.

Na druhé straně musí být kupující připraven na to, že chovatel si vymíní z jeho strany určité konkrétní závazky, např. že

  • nebude zvíře vystavovat,
  • nebude usilovat o zařazení zvířete do chovu,
  • nebude produkovat štěňata bez průkazu původu (někdy jde chovatel tak daleko, že požaduje závazek sterilizace zvířete),

to vše pod citelnou sankcí, která spolu s kupní cenou zvířete významně převyšuje kupní cenu štěňat standardních.   

Zkušenosti ze zahraničí

V zahraničí (především v USA) je běžné, že sám chovatel štěňata roztřídí na „Show Quality“ a „Pet Quality“ a právě o druhou skupinu je největší zájem, Show Quality Puppy si vlastně kupují jen ti, kdo se chtějí zařadit mezi chovatele, plánují výstavní kariéru, případně obojí. Kdo hledá domácího společníka, nechce platit cenu, za jakou se prodávají štěňata s perspektivou úspěšných výstavních výsledků (rozdíl je totiž poměrně značný), ale chce štěně přímo od chovatele, nikoli z Pet Shopu, proč? Renomovaný chovatel je pro kupujícího zárukou, že získá prvotřídní zboží: 

  • takový chovatel dbá dobrého jména, jeho motivací není okamžitý zisk, ale zvelebení chovu,
  • má svůj šlechtitelský plán a genetický program (ve vlastním zájmu k chovu využívá jen prvotřídní zvířata a volí prvotřídní spojení, aby nedošlo k destrukci chovu),
  • původ štěňat je znám a kupující ví, že rodiče mají veškeré zdravotní atesty - po zdravotní stránce tedy nejde do žádného rizika,
  • „nedostatky“ jsou jen drobného charakteru, někdy dokonce nejde ani přímo o odchylky od standardu, nýbrž o předpoklad, že by bylo velmi obtížné s konkrétním štěnětem nějakých výstavně významnějších úspěchů dosáhnout - standard je považován za ideál a pokud se štěně ve více parametrech od ideálu vzdaluje, je zařazeno do Pet Quality (v literatuře to bývá vyjádřeno definicí „je obtížné z něj udělat šampiona“).

Na druhé straně zájemce ví, že pro chovatele nepředstavuje žádné odkladiště pro štěně,  naopak se od něj očekává, že štěněti vytvoří láskyplný domov, ve kterém bude mít největší předpoklad dožít se dlouhého věku, některý chovatel dokonce vyžaduje od zájemce reference na jeho osobu a možnosti se o zvíře postarat. Kupující je rovněž připraven se zavázat k řadě konkrétních omezení, která mají za cíl chránit nejen chov plemene (případný zákaz reprodukce), ale i oprávněné zájmy chovatele ve vztahu ke konkurenci (např. závazek nezveřejňovat původ zvířete). Výše slevy přirozeně bývá přímo úměrná počtu a rozsahu restrikcí.

Tak zase zpátky na zem…

U nás jsou naprosto odlišné podmínky, pokud zde chovatelé tohoto „střihu“ existují,  je jich jako šafránu; je známo, že typický český chovatel je majitelem jedné fenky a zpravidla nedisponuje žádnými šlechtitelskými ambicemi, natož genetickými plány. Dalším aspektem je fakt, že respekt k právu a závaznosti smluvních ujednání u nás není na zvlášť vysoké úrovni; jedna věc je smluvní sankci za nedodržení smlouvy si v kupní smlouvě sjednat a druhá věc je ji posléze vymoci – tato fáze nebývá vždy právě jednoduchá. V některých případech by snaha zavázat kupujícího k tomu, že nebude zveřejňovat původ zvířete, mohla být dokonce kontraproduktivní (držet jazyk za zuby u nás nepatří k dobrým zvykům). Ovšem opatření k ochraně chovu plemene by v případě prodeje nestandardních štěňat rozhodně vždy měla být součástí smluvních ujednání.

V říjnu 2009 napsala Radana Menšíková

Článek „Co s nestandardním štěnětem?“ vyšel v časopise Pes přítel člověka č. 12/2009 na straně 62.

 

 

 

All right reserved Copyright: JUDr. Radana Menšíková 2008 - 2017                                                                    JustLogin | Webové aplikace, design, hosting.