Naše štěňata se začínají seznamovat s dospělými psy. Jejich tatínek nám připadá trochu moc hrrrr, to má ještě čas. Nejvíc zvědavá (a po své nerozlučné družce Bijou toužící)  byla teta Kanda. Přišla, koukla, očichala, hodila po mně tázavým pohledem a šla se vítat s Bijunkou. Daleko víc než štěňata Kandu zajímala Kanda prcky. Motali se jí pod nohama, což ji poněkud znervózňovalo, ale byla opatrná a dávala pozor, aby někoho nezašlápla. Kanda nám za chvíli dala najevo, že už to stačí, venku je přece jen lépe, než v mateřské škole.

Jak jsme už avizovali, včera měli prckové návštěvu. Jejich starší bráška Elf, čerstvý tatínek sedmi štěňátek, byl zvědavý, jak jeho dítka budou vypadat za měsíc a vyslal k nám svou rodinu. Z našich prcků jsme měli jen samou radost, chovali se vzorně. Byli odvážní, rádi se seznamovali, ale neobtěžovali, předvedli i pár vzájemných potyček, aby nás taky trochu pobavili. Prostě mláďata, jak mají být. My jsme se rádi sešli s přáteli a děkujeme jim za povedené fotky. V neposlední řadě zdravíme Elfa a gratulujeme mu ke třem holčičkám a čtyřem kloučkům!

Včera byl u nás den focení. Chtěli jsme štěníky vyfotit v něčem podobném výstavnímu postoji. Moc nám to nešlo. Prckové se hroutili na všechny strany (dobrůtky nefungovaly) a já jsem nemohla pochopit, jak to, že jejich předchůdci to tak báječně zvládali (v paměti mi zůstaly především vrhy "C" a "D", z nichž dvanáct štěňat odcházelo do zahraničí a všichni byli vybíráni pouze podle fotografií). Výsledek našeho snažení si můžete prohlédnout ve fotogalerii štěňat, kde jsou všichni jednotlivě k vidění zleva, zprava a hlavička. Na fotografii vlevo je Černý kluk - vybrala jsem ho proto, že má ze všech štěňat  nejvíc fanoušků :). A dnes nás konečně čeká návštěva!

Konečně jsme zprovoznili ohrádku a libovali jsme si, že ustane křik, že prckové nevidí přes postranice porodní bedny. Nejdřív to vypadalo, že jsme se docela dost spletli. Křikem nám miminka totiž dávala najevo, že si chtějí chodit, kam je napadne, a to pořád, nejen když je vypustíme a hlídáme. To bylo ve dne. Ovšem noc v ohrádce byla magická. Nezvyklý klid na všech frontách mne probudil v půl čtvrté a nedalo mi to, na prcky jsem si musela posvítit, jestli jsou v pořádku. Byli. Proběhli se, snědli něco kaše, dorazili se mlékem od Bijou a já si tu v poklidu piju ranní kafíčko!

Druhé odčervení za námi a zase to nebyl žádný horor. Zato na dnešek v noci, to jsem si užila. Milá miminka se nevzbudila ve tři jako obvykle (a jak si mne už vycvičili), nýbrž přesně o půlnoci. Jedním okem jsem mrkla na čas, povolala Bijunku na krmení a chtěla jsem spát dál. Ne tak prckové. Ti se nabaštili a začali řádit, kluci hulákali jako na lesy, že chtějí pustit a běhat, kde se jim zachce. Veselo jsme tu měli do tří. Před chvílí se Bijou od dětí vytratila a ti dělají vzorné andílky, jen tu a tam se někdo překulí a spinká dál.