Na fotografii vlevo jsou naši dva kluci. Že je velmi snadné je od sebe rozlišit, prozrazují už jejich pracovní názvy: "Bílý kluk" a "Černý kluk". Je jim deset dní a už má každý své fanoušky. Pro nás je to obtížné, zdají se nám krásní oba dva. Bude to těžké vybírání... Včera jsem zkoumala, jak jsou na tom štěňátka s očima; podle kalendáře chovatele v jedenáctý den "oči jsou do poloviny otevřené, objevují se první hlasové projevy nevůle, náznak vrčení". Tak oči prcků si neprohlížejí svět ještě ani škvírkou, ale z hlasových projevů a vrčení by mohla naše malá smečka skládat státnice!

Včera jsme měli fotografovací den. Čas, který jsme té akci věnovali, je nepřímo úměrný dosaženému výsledku. S prcky nebyla řeč. Každý se točil jako čamrda, hlavně pryč ze záběru. Nejvíc práce bylo s prvním klukem a s třetí holčičkou; ti si hráli na lovecké psy a svými ještě do značné míry plochými čumáčky vyšetřovali pelíšek pod sebou, takže jejich hlavičky se nedařilo zachytit. A to všechno je úplná brnkačka proti focení v postoji, které nás teprve čeká. Na to jsem tedy vážně zvědavá...

Prcků je sice jen pět (je to náš do této doby nejméně početný vrh), ale při strkání se u dudlíků si nezadají s Hispánčinou jedenáctkou! To je u každého jídla vždycky nějakého ochutnávání a přestrkování. Nejúčinnější metodu má první holčička (F1), která se tváří, že se sune jen tak náhodou kolem, ale než se vzpamatuje sourozenec u struku, kde je podle ní bašta nejlepší, už je bezprizorní a formule  jedna jede! Bernské hlavičky mi právě nyní občas připomenou spíše malé bernardýny, ale ta pravá noblesa a ušlechtilost už je na cestě...

A jsou tu první narozeniny!!! Našim nejmladším holkám a klukům už je celý týden! Mají se k světu a baští jedna radost. Za první týden se tahle pětihlavá smečka dostala na dvojnásobek porodní váhy (všichni dohromady váží 4 830 g) a s výjimkou jedné z holčiček (té schází pouhých 20 g) i každý sám. Je to vlastně náš úplně první vrh, kterému se to zadařilo během prvního týdne života Vždycky jsem tyhle pasáže v odborné literatuře brala s velkou rezervou a ejhle, ono to není z říše pohádek! Mimískové  jsou dost čiperní; času, který neprojí a neprospí, není sice moc, ale nemarní ho, pilně nacvičují patřičné psí zvuky i pohybové aktivity. Fotografie vlevo není bůhvíjak zdařilá, ale je dokumentační: Jaruško, takhle už zkoušejí chodit!

Našim prckům začínají narůstat čumáčky hezky dopředu. Zatím se zdá, že  barevné vyvedení papulek bude pěkně symetrické. Dnes se ukázalo, že Bijou miluje štěněcí mléko, tak jsem jí do něho začala míchat citrát vápníku, kterého musí mít dostatek a poněkud s tím byl problém. Miminka bývají při spánku roztroušena po porodní bedně a Bijou musí dávat pozor, aby na někoho nešlápla. Já si říkám, jaký má perfektní odhad, že mezi nimi vždy najde šikovné místo, kam se může sama položit a dětičkám neublíží.