Včera odpoledne jsme navštívili pana doktora Beránka. Maminka štěňátek Bijou a jejich prababička Hispánka jely na očkování a Rock s Finchem se chtěli pochlubit, jak už mají pěkně varlátka sestouplá v šourku ("jako lentilky" pochválil je oba pan doktor :)). Meira s Axinkou čekaly na nás doma. Aby jim nebylo smutno, pustili jsme jim televizi. Sice zrovna běžel Václav Moravec (sama bych si to nevybrala), ale mávla jsem nad tím rukou, co já vím, o co by naše princezny měly zájem. Když jsme se vrátili, holčičky spaly a nic nenasvědčovalo, že by naší nepřítomností nějak strádaly. Nastalo velké štěněcí vítání a dozor si dobrovolně vzala na starost tetička Kanda, aby očkovaná mamina měla ještě chvíli klid od hladových štěněcích krků...

Když máte štěňátek jen pět, i odchod jediného se hned pozná. První, co mají naši prckové na pořadu dne, je pochování a velké pomazlení s každým zvlášť. Andílek Gethelka se ke mně vždycky přitočila jako první. Teprve když jsem ji měla v náručí, přiběhli ostatní a hlásili se také o své štěněcí právo. Věříte, že to dnes ráno bez Gethelky nějak vázlo? Prckové se začali honit a pošťuchovat a já jsem se jim musela dokonce připomínat! Mazel Axinka se vzpamatovala jako první a pak už to šlo podle obvyklého scénáře...

Je nás méně. Dnes ráno odcestovala Gethelka. První narozená.holčička jako první odjela se svou novou rodinou. Cesta ji čeká delší, na Moravu, ale na jejím konci bude kamarád - dospělý bernský honič Almond. Gethelce se tedy snad moc stýskat nebude. Jednak není žádné ořezávátko, to předvedla už u nás ("zatím se pere jen ona", všiml si pan majitel :)), a pak čtyřnohý kamarád má přece pro všechno to správné pochopení! Milá Gethelko, těšíme se, až dáš o sobě vědět a přejeme ti do samostatného života start tou správnou nohou!

Slunečnice. To mne napadne každé ráno, když se na hlasité vyzvání našich milých štěňátek dostavím k jejich ohrádce, kde v pelíšcích prospali noc. Kam se hnu, všechny hlavičky se otočí za mnou. Začíná můj každodenní celodenní maraton. Vypustit, nakrmit, vypustit, poslat za maminkou Bijou a umýt podlahu. Pak přichází na řadu právě hárající Kalinka, po ní ostatní berňáci dospěláci, všechny vyvenčit a nakrmit. A nakonec my a naše zasloužená snídaně, hlavně horká káva, kterou mám před očima a na kterou se tak zatraceně těším po celou dobu; nejvíc mi chutná, když kolem mne skotačí ta pětihlavá partička, zvláště když čas, který ti rošťáci budou pospolu, se tak krátí...

Zmítání na vodítku. Přišel čas učení praktických dovedností. V případě některých žáčků nebylo nic lehkého obyčejné nasazení obojku, zmítání předvedli už v této fázi. Nakonec byli všichni zkrocení a obojek se skvěl na každém krku. Hra štěňátek dostala novou dimenzi, okusování oboječku sourozence bylo velice lákavé. Pak došlo na vodítka a byla ještě větší legrace. Občas se někomu podařilo udělat pár krůčků bez vztekání, ale to byla spíš výjimka. Příště nám to půjde určitě lépe!