Novinkou je, že naše milá štěnda mají nejen zápisová čísla, ale už také oficiální jména! Tak tedy kluci jsou Gavin Rock (796) a Gentleman Finch (797) a holčičky Galery Axa (798), Gethela Fors (799) a Golda Meir (800). Zatím ještě není jasné, kdo je kdo, ale ani to nebude už dlouho trvat. Na posledního listopadu jsme objednaní na čipování a to už musí být všechno váhání minulostí! Sami jsme zvědaví, jak to nakonec dopadne...

Dnes prcky čeká velká událost, přijede za nimi návštěva. Uvidíme, jak se budou chovat, snad neudělají ostudu. Na pořadu dne je také druhé odčervení. Minule se rozčilovali, že jim chceme odčervovací tekutinu vnutit, ale nakonec jim ani tak moc nevadila. V poslední době míváme veselo kolem třetí hodiny ráno, to se partička vzbudí, nabaští od maminky a pak by nejraději měli mejdan, jsou rozdovádění a spát se jim nechce. A protože mně ano, řádit je nenechám. Dnes mi to pěkně osladili, hulákali tu celou hodinu.  

Bernské miniatury. Z miminek už se stali správní bernští honiči, tedy s tím honěním to ještě není tak horké, to by se spíš mělo říci bernská batolata. Jsou jako kuličky a tak jejich pohyb je opravdu zatím spíš batolecí, ale jinak mají všechno, jak má být. Ouška dlouhá, nasazená pod úrovní očí, bílé lysinky, nosní houbu černou, barvy přesně podle standardu. Váží bez pár deka 15 kilo, hitparádu už pár dní vede Černý kluk, ten se dnes přehoupl přes hranici tří  kilogramů.

Včera proběhlo focení na koberci, aby se prckům dobře chodilo. Nejprve byli všichni trochu zaskočení, ale pomalu začali rozvazovat. Legrační bylo, že to probíhalo po dvojicích holka - kluk, ale také pěkně po pořádku, nejdřív jedničky, ty byly zvědavé nejvíc, dvojky po nich a poslední holčička se mne držela nejdéle, pak jí to ale nedalo a vyrazila za sourozenci. Když toho měli dost, tvořili u dveří frontu na odchod "do svého". Schválně jsme šli fotit před jídlem, aby štěníci byli čiperní a ne jako obvykle ospalí, ale pak nám ty pusinky vyčerpané usnuly dřív, než jsem jim baštu stačila přinést

Prckové už nemohou během převlékání povlečení na jejich pracovišti (a někdy už i bojišti) čekat v boxíku, hrozilo, že přelezou a spadnou na zem.  Už máme za tím účelem po ruce kennelku a štěnda tam chodí čistě umytá po kašičce. Jak mají plná bříška a jsou spokojení, hnedle usnou a nakonec tam stráví ne dobu nezbytně nutnou, ale třeba i hodinku nebo dvě. Bijou kvituje, že dítka už mají k dispozici i jinou stravu, než výhradně tu její, jejich špičaté zoubky jí nedělají dvakrát velkou radost.