Rock už má zarezervovanou letenku. Jeho cestovní box je už několik dní u nás doma a bude to tak až do začátku ledna. Malý cestovatel si na svůj pokojíček zvyká, dokonce už do něj chodí sám a nechá se v něm i zavřít. Samozřejmě s pochoutkou, záleží nám na tom, aby měl své prostředí spojeno s příjemnými pocity. Rockovi sourozenci měli o boxík také velký zájem, ten u holčiček časem opadl, ne tak u Finche. Finch moc dobře pochopil, že je to něco extra a jakmile zjistí, že je otevřeno, šup a už se uvnitř rozvaluje...

Tak už zase balíme batůžky... Dřívější datum odchodu z mateřské chovateské stanice má stanoveno Axinka. Tak pěkně zkontrolovat desky s dokumentací, nezapomenout nic z výbavy a Axa pojede do Prahy za svou starší sestrou Florence Iris. Holkám to spolu půjde náramně, za pár měsíců nikdo nepozná, že je Axinka o rok mladší. Ale nepředbíhejme, Axa jako všichni psi žije přítomností a zatím tady řádí se sourozenci. Která to je? Přece ta vlevo!

Máme průkazy původu! Potěšilo nás, že certifikát ze Slovenska přišel tak rychle a štěňátka mají u svého tatínka uveden i jeho titul zatím poslední - Slovenský šampion krásy. Když jsme novinu o rodokmenech volali majitelům Gethelky, dozvěděli jsme se, že holčička se má báječně, všechno jde výbormě, s Almondem se pomalu seznamují a vůbec je "vševpo". To máme velkou radost a zdravíme na Moravu!

Někdo tady mávl kouzelným proutkem? Naši prckové baští každý ze své misky jedna báseň! Sice nám to poněkud trvá, vzhledem k tomu, že krmíme pětkrát denně, zabere to celkově dost času, ale funguje to. Každý zvlášť dostane baštu do kennelky a ostatní se na něj dobývají a závidí mu. Pořadí je pevné, nejprve holčičky, pak kluci. Ale zajistit, aby se do kennelky dostal jenom ten správný strávník a během transportu misky dovnitř zůstal obsah v misce, to není žádná hitparáda! Hlavně, že to funguje...

Učíme štěňata jíst každého zvlášť. Řeknu vám, není to o nic jednodušší, než bylo převedení z mlíčka od maminky na jinou stravu. Miska pro štěňata s ostrůvkem uprostřed má pro ně magické kouzlo. Jakmile jsem naplnila čtyři mističky, nic, odchod. Vracela jsem je, rozmístila strategicky, aby na sebe neviděli, nezájem. Přendala jsem baštu do společné mísy, vyluxováno. Po dvou dnech je to o něco lepší, ale s posledním krmením (pozdě večer) už tyhle experimenty nepodnikám, rovnou jim dám společnou misku. Po obsahu se jen zapráší. Zkrátka stará dobrá konkurence udělá své!