Bernská smečka

Jódlování

12.02.2009

Air

12.02.2009

Bandiére

Jódlování je v Evropě tradičně spojeno s obyvateli Alp, ovšem podobné formy komunikace se používají po celém světě. Známe je např. od afrických Pygmejů v Gabunu a Kamerunu, v Asii viděl jódlující mnichy již Marco Polo a velmi zjednodušená forma jódlování zaznívá i v americké hudbě, neboť přistěhovalecké proudy vlévající se do Nového světa si vytvořily vlastní folklór - country music a bluegrass.

Jak takové jódlování vzniká? Přepínáním mezi dvěma tónovými rejstříky, a to několikrát za sekundu. Každý lidský hlas má dva základní rejstříky lišící se podle funkce hlasivek i místa rezonance:  hrudní a hlavový. Při zpěvu proudí vzduch z hrudi do hrtanu a rozechvívá hlasivky, svaly, vazy i chrupavky, přičemž vzniká zvuk o kmitočtu 110 až 200 hertzů. Čím více jsou hlasivkové svaly napjaté,  tím je zvuk vyšší. Pokud zpíváme hlouběji, je aktivnější hrudní rejstřík, hlavový tón tvoří chvění okrajových částí hlasivek. Cílem školení většiny profesionálních zpěváků je dosáhnout plynulých přechodů mezi zmíněnými rejstříky. Znatelné přechody u lidových zpěváků, zdůrazněné a trénované, pak vytváří typický zvuk.

Jódlování je stále populární; existují soutěže, festivaly i kursy. Není ale nad to pořádně se nadechnout ostrého horského vzduchu a pak nechat trylky běžet po úbočích!

Jaroslava Hůlková, 12.2. 2009