Bernská smečka

Tři už jsou přece smečka!

16.09.2004

Hispánka se sourozenci

16.09.2004

první setkání smečky

16.09.2004

Hispánka s Kalinkou

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

16.09.2004

Hispánka

Hispánku zvědavě okukoval jak Abax tak Kalinka. Hispánku ze všeho toho chystání těsně před naším odjezdem přemohl spánek. Přenesla jsem ji do auta na zadní sedadlo, kde s našimi psy cestuji. Zpočátku se zdálo, že tam bude přeplněno, ale Kalinka s Abaxem to vyřešili: Cali, zvyklá cestovat tak, že se ke mně tulí, byla zjevně zaskočena tím, že mám na klíně hlavičku Hispánky. Několikrát se pokusila vše přeorganizovat, aby docílila svého, ale bez úspěchu. Vydrápala se tudíž na zadní okénko a ostentativně dávala najevo, jaký je chudák, ani se do auta nevejde.

Přemlouvala jsem ji marně, měla na starosti provoz za námi a důsledně dělala psa s kývací hlavou. Byla nekompromisní do okamžiku, než jsem vyndala botičky z buvolí kůže, to její hrdost dostala trošku trhlinku. Abax v horku často cestuje na podlaze, tentokrát si místo u mých nohou vybral přesto, že horko nebylo. Brzy ale zalitoval, Hispánka, která spala na mém klíně, ho poblinkala.

V Praze jsem Hispánečku postavila v předsíni na zem a přivítala ji doma. Abax a Kalinka se po mně dost znechuceně podívali a bok po boku odkráčeli do pokoje. Cali se ještě cestou otočila a výmluvně hodila zadkem. Hispánka se zpočátku, snad díky nedůvěře starších kolegů, chovala dost opatrně. Kalinka zadoufala, že přišla její chvíle a zkusila převzít velení. Hispánka ale zahájila průzkum terénu a do ničeho si nenechala mluvit: centimetr po centimetru monitorovala celou domácnost.

Jakmile se se vším důkladně obeznámila, ukázala jsem jí její místo. S Kalinkou měly každá svou výstavní klec a v ní pelíšek (ten si ovšem Cali vždycky vystrká ven jako předsíňku). Vchod se zavírá, jen pokud mají zůstat bez dozoru. Kalinka dovnitř své klece chodí dobrovolně, jen když jí tam přistane nějaká dobrůtka, u Hispánky se jí ale zalíbilo, jenže chtěla, aby uvnitř byly spolu. Nachytali jsme je, jak se Cali pokoušela malou kolegyňku za obojek (málem jí ho rozkousala)  vší silou narvat dovnitř. Hispánka s tím ovšem nesouhlasila, ve vchodu se vší silou zapřela a nic s ní nemohlo hnout. Silou odporu byla Cali zaskočená, Abax jí totiž  ve všem nakonec vyhoví, tohle pro ni bylo novum.

Holky vydržely vzhůru opravdu dlouho. Najednou nás uhodilo do uší ticho, šla jsem obhlédnout bojiště. Abax, jenž má privilegia prvorozeného, nevlastní klec, nýbrž křeslo. Spal v kleci Hispánky, Cali klimbala v Abaxově křesle a Hispánka nahlas pochrupávala v pelíšku před klecí Kalinky. A my?  Přestože to snad ani není správné (podle literatury nesmíme připustit, aby si psi vzájemně lezli do pelíšků), nechali jsme to tak: jednak s tím evidentně všichni tři souhlasili a jednak byl konečně klid!

Radana Menšíková, 16.9. 2004