V sobotu jsme se vydali na výstavu až do Českých Budějovic. Meira s Finchem už podruhé (tedy v České republice) zamířili do třídy šampionů a k našemu překvapení si vyměnili role! Zatímco Finch ze třídy dál nepostoupil, Meira to dotáhla až na bednu, což byla její premiéra! Však je to na fotografii také vidět, vůbec nevěděla, jak se má mezi elitou chovat...

Mezinárodní výstava České Budějovice 21.4.2018

CH Gentleman Finch Bohemia Hill (třída šampionů): V2, Res. CAC

CH Golda Meir Bohemia Hill (třída šampionů): V1, CAC, CACIB, CAC ČMKU, BOB, soutěž Best of Group VI FCI - 4. místo!

Rozhodčí: paní Olga Dolejšová (kruh i finále)

Za bezvadné předvedení děkujeme Kačence Navrátilíkové, která tentokrát měla hrozný fofr, ale zvládla i tak všechno s obvyklou bravurou.

Včera jsme dostali pozdrav od sestry naší Candy. Holčička má v průkazu původu jméno Cascade, v její rodině jí původně začali říkat Kotletka. Řekla bych, že k tomu došlo díky jejímu obrovskému apetitu, v tom mezi jedenáctkou štěňat našeho vrhu "C" obzvášť vynikala. Dnes je to Kotynka. Je milovaným členem rodiny a jak jsme zjistili, je stejně posedlá mazlením, jako naše Candy. Kotynka se má skvěle, je milá a milovaná a je to závislačka, což u bernských honičů není nic neobvyklého. Děkujeme a zdravíme Kotynku a celou její rodinu!

To je zajímavé. V noci se o jednu hodinu posunul čas ze středoevropského na letní; zdá se, že zároveň Bodiemu přecvakly v hlavě jeho biologické hodiny. Je totiž zvyklý se ráno vehementně dožadovat snídaně, samozřejmě vždy v tutéž hodinu. No a dnes? Spustil svou lamentaci přesně o hodinu dřív než obvykle! Jediné hodiny v naší domácnosti, které už změnu vzaly na vědomí, jsou ty na computeru, ale Bodýsek má jasno! To jsem zvědavá, zdali nám na podzim tu hodinu stejně nekomromisně věnuje a nechá nás vyspat...

Byli jsme zvědaví, jak se budou Meiře a Finchovi líbit zvířátka v naší Zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem. Překvapilo nás, že je nejvíc ze všeho zajímali pejsci, kterých jsme potkávali opravdu hodně. V pavilonu opic se nás Meira snažila přemluvit, že dál dovnitř nepůjdeme, to když se až ke sklu  oddělujícímu zvířata od návštěvníků na ni přišla podívat menší gorila a s velkým zájmem si ji prohlížela. Nakonec jsme pavilonem přece jen prošli, přičemž Meira se chovala nezvykle nenápadně...

Nemohu si zvyknout, že nemám Kalinku v patách. Bylo nám s ní moc dobře a často veselo. Ještě v neděli jsme s ní prožili nádherné odpoledne. Už nechodila, ven jsme ji nosili, ale ještě sem tam něco zobla. Dali jsme jí pelíšek k francouzskému oknu a asi jí pro radost přiletěli dva kosí bratři a začali se na zemi honit. Kalinka je se zájmem pozorovala a tak ráda by je šla prohnat! Naše Kalinka totiž byla nadšenou honičkou ptáčků. V pondělí jí bylo hůř a včera se vydala přes duhový most za Abaxem, Bandiérem a svým synkem Alabastrem tam, kde pejsky už nic nebolí. Na Kalinku se nedá zapomenout. Děkujeme, že tu byla s námi, ale uteklo to moc rychle...