Velkou radost nám udělal tenhle pozdrav z Bretaně. Milan (Effect Gambit Bohemia Hill) je právě se svými majiteli na dovolené a jak je vidět, moc pěkně si to užívají. Pro nás má tenhle obrázek v sobě zároveň velký kus nostalgie; před mnoha lety jsme měli v Bretani společně se synem a snachou zařízenou dovolenou v najatém domku blízko moře, ale tahle cesta se nakonec neuskutečnila. Překazily mi to povinnosti v zaměstnání (konkrétně legislativní smršť), ale ukázalo se, že to byla klika: snacha Bára právě během doby, co jsme měli být pryč, nastoupila do nemocnice kvůli rizikovému těhotenství s Matyášem (vnoučkovi už bylo osmnáct). Honem zpátky k Milanovi - miláčku, krásně si to užij a děkujeme, že sis vzpomněl na maminku Bijou!

Konečně došlo na dlouho plánovanou návštěvu u Elfíka. Byli jsme moc zvědaví na jeho synka Axwella, který už začal sdílet společnou domácnost s tatínkem. Bohužel s námi nemohla jet Fanynka, komplikací bylo, že právě má své dny. Raději jsme nebrali žádnou náhradu, naši dospěláci (Fany je pořád štěně, i když v čerstvě dospělém těle) nejsou na štěňata příliš zvědaví, jak jsme si ověřili, když tu měla svou rodinku naše Meira. Večer s přáteli jsme si báječně užili a těšíme se; hned jakmile se stane Fany způsobilou k přijímání pánských návštěv, oba kluky, taťku se synkem (i jejich majitele) přivítáme u nás! 

Před dvaceti lety se narodil náš první bernský honič Abax od Vrchlického potoka (Larry). K nám přišel jako tříletý, všechno jsem to popsala tady, k tomu není, co dodat... Deset let, po která jsme měli tu čest, že žil s námi, patří k tomu nejkrásnějšímu, co nás v životě potkalo. Není dne, kdy bychom na něj s láskou nevzpomínali, není dne, kdy by se nám po něm nezastesklo. Leroušku, děkujeme za všechno, moc nám chybíš...

Tak téhle naší Melkien Funny-Girl je dneska právě jeden rok. Právě před rokem se totiž ve Finsku narodily dvě sestřičky, druhá se jmenuje Foxy-Girl. Maminkou děvčat je bytost z pohádky, Sněhurka, a tatínkem Oiva, pejsek z našeho chovu celým jménem Carbonado Bohemia Hill. Radost z narození Fanynky jsme měli obrovskou, načekali jsme se na ni dlouhé roky. Její babičce Hispánce jsme ráno tuhle novinu řekli; Hispánka usoudila, že tím se její pozemská pouť uzavřela a odpoledne v tichosti přešla přes Duhový most. A já to dnes mám všechno v jednom uzlíčku, lásku k Fanynce i bolest po Hispánce...

Fanynka to má "za pár", chystáme se na její narozeniny, koncem května jí už bude rok. Její zařazení do smečky nebylo nijak překotné, byl to proces pomalý, vícefázový. Pro první fázi bylo charkteristické velké nadšení, ovšem jen na straně Funny, pro dospěláky nic zajímavého. Pak začala malá reagovat na pokřik psů u plotu: běžela se domů schovat. To se postupně měnilo - z uctivé vzdálenosti sledovala, "jak se to dělá", co se musí dít za našimi hranicemi, na co se vlastně má reagovat. No a dnes? Běží se smečkou k plotu, ale nevyřvává, což nás docela těší. Tak uvidíme, jak dlouho jí ta zdrženlivost vydrží...