Včerejší odpoledne se navzdory ne právě příznivé předpovědi počasí vydařilo, aspoň u nás v Podkrkonoší. V rámci lekcí "Štěně poznává okolí"  naši malí berňáčci vyrazili na zahradu. O všechno se zajímali a objevovali svět. Ingovi učarovala babička Bijou a dělal jí ušatý stín. Byla to půvabná dvojice - kam babička, tam vnouček. Z celé party prcků se Ingo projevuje jako lovecký pes asi nejvíc, nejvíc se všemu věnuje nosem; a zdá se, že čich ho rozhodně neklame. Ze všech psů, které máme a které jsme měli, má babička Bijou nejúžasnější povahu. Druhou tak milou a vstřícnou bytost na světě sotva najdete...

Končí šestý týden života štěňátek. Převážnou část jejich stravy již tvoří bašta v misce. Maminka Meira se u nich v ohrádce staví párkrát za den, jen aby jim malinko přilepšila. Pomalu se nám plní kalendář termínů odjezdu do nového domova a štěňátkům se plní batůžky s výbavou, kterou si s sebou odvezou. O víkendu čekáme další návštěvy a věříme, že se prckové předvedou v nejlepším světle. Svoji novou zábavu, kterou objevili včera, by zrovna nikomu předvádět nemuseli. Co že to je? Pověsí se vám na nohavici a znemožňují další krok...

Právě skončilo ranní krmení. Vstáváme s manželem oba a trvá nám to poctivé dvě hodiny (a to jsme již poměrně sehraný tým). Musím pochválit dospěláky, kteří za normálních okolností prudí, ale v této době chápou, že nejsou prioritou. Spořádaně čekají, až přijdou na řadu. Nejprve se prckové vypustí z ohrádky a obě spodní deky jdou do pračky. Prohlédnou se hračky, dílem jdou zpátky, dílem do pračky (ještě nic nezničili). Štěňata se pochytají a umístí se do kennely. Umyje se podlaha. Natáhnou se čisté deky a postaví se na ně ohrádka. Štěňata se vypustí a nechají proběhnout. Nasázejí se do ohrádky. Po dvojicích jsou vysazováni ke snídani (jeden jí v kennele, druhý vedle). Tak se vystřídají, jdou zpátky do ohrádky a zkoumají, které nové hračky jim tam přistály. Jeden po druhém odpadnou a usnou; na řadu přijdou dospěláci, se kterými už to jde ráz na ráz...

Tak naši milí prckové jsou již vybaveni vlastními osobními doklady. První očkování nějak ani nestihli zaznamenat, to je včelička bodla, ani to nebolelo. S mikročipem to úplně snadné nebylo, to se kroutili jako žížaly, ale kontrolní odečet ukázal, že všichni mají čip na svém místě. Vážení začíná být komplikované, štěňátka se mrskají, jako kapři na suchu, a čísla na displeji lítají sem a tam. Rozhodně naše zaznamy začínají mít charakter spíše orientační, moc bych na ty hodnoty nesázela...

Těšili jsme se, jak včera štěňátka vyneseme ven na sluníčko. Raději na deku, nevím, nevím, jestli se vůbec dá sedm čiperných prcků uhlídat, aby neochutnali něco nevhodného. Moc šikovnou chvíli jsme si nevybrali, nejen, že se nebe zatáhlo, ale za chvíli jsme museli prcky přenést zpátky domů, protože se rozpršelo. Snad příště budeme mít větší štěstí anebo alespoň lepší odhad. Štěňátka nám rostou a přibírají na váze, už se dostala přes hranici tří kilogramů. Pro zajímavost: včera měl jeden každý přibližně tolik, kolik po narození vážili všichni dohromady...