U štěňátek je zřetelný prudký rozvoj. Jsou daleko víc vzhůru a vzájemně na sobě trénují různé dovednosti. Jedna věc, kterou uvádí odborná literatura, u nás moc neplatí; při vzájemných hrách by se štěňata měla učit regulovat sílu kousání a reagovat na bolestivou odezvu sourozenců a okolí. Naše prcky většinou vykviknutí sourozence při tahání (nejlépe se hodí bernské ucho) nechá v naprostém klidu a výjimkou není bolestivé vláčení za ouško, kdy musíme zasáhnout. Včera jsme poprvé postavili ohrádku. Maminka Meira chodila okolo a všechno důležitě sledovala. Televizi nám to nahradilo dokonale...

Se štěňátky začíná být legrace. Pozorovat jejich hemžení přináší spoustu radosti a zajímavých momentů. Hrají si často po dvojicích, kdy se okusují, tahají za ouška a vůbec zkoušejí, co všechno si lze k ostaním dovolit. Začínají být šelmami, můžeme pozorovat jejich typické třesení kořistí. Tuto dovednost nejvíc  nacvičují na hračkách, vzácně na sourozencích. Maminku Meiru už život v porodní bedně nudí, ráda se vzdaluje, ovšem jakmile si začne někdo stěžovat, vrací se za dětmi a věnuje se jim.

A významný předěl v životě štěňátek je za námi. První kaše jim chutnala, ale na tom není nic divného. Ovšem nestačili jsme se divit, jak rychle ji zbaštili a hlavně, že si hned věděli rady. Prostě první to ochutnal a když si nechci vymýšlet, musím přiznat, že nevím kdo to byl. Volala jsem totiž na manžela, ať si pospíší s foťákem. Tady vidíte první obrázek: to už se všichni seběhli ze všech koutů porodní bedny. Pustili se do toho jako mazáci a za chvíli byla miska prázdná. Pro mne z toho vyplynulo ponaučení, že příště musím kaše "navařit" dvakrát tolik. Jejich zažívání se přes změnu přeneslo ladným obloukem a broučci toho zvládnou víc. A v neposlední řadě musí zbýt na maminku, ta přece vždycky dojídá...

Další významný den byl včera. Na programu bylo druhé odčervení a když už jsme měli v parádě jednoho každého prcka samostatně, přidali jsme další zkracování drápků. Ty jim totiž rostou hodně rychle a to není dobrá zpráva pro maminku Meiru; tu jsme zase jednou přistihli, jak si před dětičkami své mléčné hospodářství účinně uklízí. Rozhodli jsme se jako první operaci zařadit drápky, předpokládali jsme, že vnucování odčervovací pasty prcky poněkud rozčílí. Reakce byla nečekaná a opačná: nejprve o každou pacičku bojovali jako lvi a aplikátor pasty posléze olizovali málem dobrovolně, rozhodně nikdo proti tomu nijak zvlášť neprotestoval...

Když se tato štěňátka narodila, vážila celkem necelá tři a půl kila. Nyní po čtyřech týdnech života, kdy zatím jediným zdrojem jejich potravy je maminčino mlíčko, mají dohromady váhu bezmála dvanáct kilo. To mě tedy fakt fascinuje. Jasně, že na tom v tomto ohledu nejsou všichni stejně, ale je to pole pozoruhodně vyrovnané. Každý den mají dva až tři váhu úplně stejnou a kupodivu nikdy to nejsou ti samí. Včerejší rozdíl mezi klukem na první pozici a holčičkou na chvostu byl patnáct deka...