Tak už nám to po porodní bedně ne snad přímo pobíhá, ale batolí se roztomile. Také se čím dál častěji něco ozývá, jednou je to prozpěvování a jindy zase vrčení, není ovšem spojeno s nějakými potyčkami, jak by se mohlo zdát. Užili jsme si i rozčilené prskání. To když se papulky štěňátek seznamovaly s dosud nepoznanou chutí odčervovací pasty; nikdo v ní nenašel zalíbení a po chuti maminčina mlíčka to byla asi velká zrada. Chystáme se na střihání drápků, ale když si vzpomenu na zmítání při odčervování, moc se mi do toho nechce.

Tak tohle je náš premiant v chůzi. Černohlávek už udělal pár kroků, zatím trochu nejistých, ale evidentně ví, jak na to, šikulka! Ještěže v porodní bedně trávím tolik času a tahle velká událost mi neměla šanci uniknout. Jinak v celkovém součtu se milá štěňátka dostala téměř na dvojnásobek své porodní váhy (k úplnému zdolání laťky chybí opravdu jen vlásek). Máme v téhle smečce malých berňáčků jedlíky, kteří už mají metu dvojnásobku za sebou, a ostatním vylepšují průměr...

Jak jsme byli slíbili, vybrali jsme našim štěňátkům jména. Zatím sice  ještě není úplně jasné, komu bude patřit které z nich, ale i na tom se už samozřejmě pracuje; do té doby to ovšem pořád ještě budou kluci I až V a hoilčičky I a II. Nejde to jinak, než aby všichni obyvatelé porodní bedny měli od narození alespoň pracovní názvy, ale ty si zatím necháme pro sebe.

A jak jsme se nakonec dohodli? Kluci budou Ideal, Iggy, Ingo, Ionel a Ivory. Pro holčičky se nám nejvíc zamlouvala jména Irmelin a Ishara. Tak teď ještě správně vypozorovat, které se pro koho nejlépe hodí. A v neposlední řadě se hodí poděkovat za spolupráci naší kamarádce Jarušce...

Naše milá štěňátka včera zahájila druhý týden svého života. Zatím repertoár jejich činností není právě široký, papají, spinkají a hledají maminčino mléčné hospodářství. Někdy mám dojem, že jejich drahá maminečka jim dělá naschvály a že ji to dokonce baví. To když prckové kolem ní krouží a ona si přístup k mlíčku schovává zamotaná do klubka; jasně poznám její poťouchlý pohled. Moc dobře ví, že to není správné, jakmile mne totiž zblejskne, hned předvádí, že se zrovna musí protáhnout, ovšem to se odehrává o vteřinu později, než aby to bylo k uvěření. Dnes jsme si k focení nevybrali nejvhodnější dobu, většinou máme na fotkách samé spící krasavice a krasavce...

Štěňátka se pomalu stávají bernskými honiči; čumáčky se jim protahují a uši prodlužují. Z porodní bedny se už sem tam ozve hlasový projev nevůle. Za vrčení to ještě prohlásit nemohu, ale za spokojenost rozhodně také ne. V tomto ohledu jsou prckové poměrně napřed; podle kalendáře chovatele s tím mají začínat o dva dny později. Maminka Meira má porodní bednu stále ještě udržovanou v čistotě, leč po prvním týdnu začínáme nacházet první loužičky, jsou miniaturní a roztomilé, stejně ti, kdo je vyprodukují.