Štěňátka už mají prořezané zoubky. Zvláštní je, že (jak uvádí odborná literatura) kousat potravu nejsou schopna, jejich strava musí být kašovitá, protože se krmí pomocí jazýčka. My ovšem vidíme, že kousání sourozenců jim jde dost dobře a hádejte, co je nejvíc okusovanou částí těla. Jasně, jsou to dlouhé bernské uši. A podle vykviknutí, které se občas v porodní bedně ozve, jazýček v tom asi moc velkou roli nehraje. Maminčiny uši jsou také poměrně dost oblíbené, ale zkušená Meira se s tím nemazlí. Jakmile je jí něco nepříjemné, sebere se a bojiště malých dovedů opustí.

Někteří kluci trénují vrčení, i pokus o štěkání se občas z porodní bedny ozve. Štěňata si spolu začala hrát, pošťuchují se a okusují. Jejich chůze začíná být jistější, kotrmelců ubývá. Měli jsme další lekci "štěně poznává okolí". Nikdo nebyl překvapený z toho, že najednou není v dosahu maminka ani nikdo ze sourozenců. Všichni se dali do pohybu a jen v jednom případě se trošinku pofňukávalo, ale nebudu žalovat!

Dnes končí třetí týden života našich štěňátek a to znamená, že přichází velká změna v jejich výživě. I když má fena dostatek mléka, a to je případ naší Meiry, je namístě pomalu štěňátka začít přivykat na jiný druh potravy. Velké kulaté misky, kolem kterých se malí strávníci pěkně seskupí, jsou připraveny. Do misky přijde speciální štěněcí kašička rozmíchaná ve štěněcím mléce. Na první ochutnávku je dobré se vybavit zvlášť velkou trpělivostí, malí strávníci toho zpravidla napoprvé moc nepochopí. Ale veselo je u toho vždycky...

Je krásné, když se na vás dívají otevřená očka štěněte a už víte, že vás vnímají. Jakmile přijdu za osazenstvem porodní bedny, prckové všeho nechají (kromě toho, když jsou zrovna u struků, to ani nezavnímají, že jsem nablízku) a seběhnou se ke mně. Všichni najednou chtějí pochovat a já mám podezření, že mě považují za svou druhou maminku. Včera jsme začali s nácvikem "štěně poznává okolí". Vždycky si od Meiry vypůjčím jedno děťátko a jdu s ním někam, kde to ještě nezná, na křeslo apod. Meira nás samozřejmě doprovází. Nechám broučka, aby si nové místo očichal a po prvotním překvapení poznal, že jsou na světě místa, kde nebude spolu s maminkou a sourozenci...

V porodní bedně začalo být živo. Pozorujeme, že aktivita prcků vzrůstá co do intenzity i co do délky oproti spánku. Štěňátka se batolí a vnímají blízkost sourozenců. Na odpočívající dvojice stočené do klubíčka je pěkné podívání. Touto dobou mají už všechna štěňátka plně vyvinutý zrak a čich; sluch je ještě ve vývinu. Měl by se začít  objevovat první projev loveckého pudu, uchopení kořisti a zatřepání s ní. To se nám zatím nepoštěstilo vidět. I tak je moc roztomilé pozorovat ten cvrkot.