Nevím přesně jak, ale naši prckové se vždycky nějak domáknou, kdy se bude fotit a nechávají si k tomuto účelu dost materiálu na vyzdobení pozadí. Nepochybujte o tom, že když začínáme, je v porodní bedně čisto a sucho. Tři holčičky, které se v rohu sešly k dívčímu dýchánku, zapracovaly společně, ale klidně zůstaly na místě, louže jim v řešení holčičích tajností nijak nepřekážela. Tyhle tři malé drndy jsou si  vzhledem hodně podobné a hlavně Formuli 1 a Formuli 3 jsem si zpočátku dost pletla, naštěstí s růstem štěňátek rozlišovací znaky začínají být víc nápadné; Formule 1 má totiž pihu za krkem a Formule 3 nad zadečkem.

Už nikdo nemůže být na pochybách, co že to je za plemeno, řekla bych... Z našich štěňátek jsou hotové bernské miniatury; vždycky se na tenhle okamžik tak těším! Zkusila jsem natáhnout ouška k čumáčku (tak se pozná jejich dostatečná délka podle standardu) a už nám to vychází, a to přirozeně uši ještě budou růst (no, vlastně čumáček také...). Sami vidíte, že nosní houba už má krásně černou barvu, ve třech týdnech! Jakmile mají prckové zůstat chvíli bez dozoru, zvyšujeme jim pro jistotu zábradlí u východu z porodní bedny, aby se jim už náhodou nezachtělo vystupovat, protože všechno má svůj čas.

Pardon, už tu máme dvě urgence, ale nebyla fotka, nebyla zpráva :-( ...

Naše štěňátka si na své okusování obstarala bezvadnou zbraň, už jim narostly první zoubky, které za chvilku budou jako pěkně ostré jehličky! Jakmile jsem to zjistila, hned jsem politovala jejich maminečku a slíbila jsem jí, že to už zvládne, že to už tak dlouho trvat nebude, začneme je přikrmovat a pak postupně převádět na jinou stravu než tu zdaleka nejlepší, mateřskou.

Dosud byli prckové sólisti; jakmile pochopili, že je jich celá smečka, začínají jeden druhého vyhledávat a vzájemně se okusovat a tahat za uši. Pořád sice hodně času prospí, ale tyhle důležité hry jsou již trvale zařazeny v jejich denním programu. Maminka Hispánka ještě plně kojí, ale už máme připravenu správnou štěněcí misku a nemůžeme se dočkat, až vyzkoušíme, jak štěňátkům bude svědčit štěněcí mlíčko a kašička. Na fotografii vidíte Formuli 4: včera jsme fotili štěněcí papulky, ale na tuhle malou dámu zrovinka  přišlo taaaaak velké zívání...

Štěňátka se chystají na výměnu srsti, dlouhé bílé chloupky, které časem vymizí, jim legračně trčí. Citlivý fotoaparát "naší" paní fotografky je schopen tento úkaz zachytit až příliš realisticky a při minulém vrhu takový dočasný kožíšek pár budoucích majitelů poněkud zaskočil. Prckové už mají přece jen více zájmů než dudlík a odpočinek a také při svém batolení nedělají tolik kotrmelců. Legrační je, když si zkracují cestu za potravou, a místo aby maminku spořádaně obešli (nevím nevím, je-li jen náhoda, že Hispánčino mléčné hospodářství je prakticky vždy namířeno ke stěně a nikoli ke štěňatům), přelézají ji jako horolezci. A víte, kdopak si to vlevo vykračuje? Kdo hádal Formuli 5, neprohádal!