Včera naši malí dovedové obdrželi první poštu svého života, a to poštu velice důůůůůležitou: v tlusté obálce jim přišly průkazy původu. Všechny jsme je pěkně zúřadovali, nalepili na ně kódy mikročipů, aby ještě před odchodem štěňátek do nových rodin mohl pan doktor všechno řádně  zkontrolovat a potvrdit razítkem, a vše bylo tak, jak má být. Včerejší hitparáda vážení dopadla překvapivě, v čele pelotonu se nic nemění (na stupních vítězů jsou nadále Duke s Kyöstim, na ty je už naše rybářská váha krátká, a Luna, která se s její pomocí nejspíš vážila naposledy), ale na posledním místě nefiguruje Andulka, ale Flora! No, Andulko, uvidíme...

Naše štěňátka mají několik velmi oblíbených činností. Ze všech nejlepší je obléhání psího křesla, ovšem sedí-li na něm maminka Hispánka (tatínkovi je lépe se vyhnout, když ho někdo ruší, sruzumitelně se ohradí, to už prckové vědí). Je-li křeslo právě prázdné, vždycky se na něj někdo ze štěňat pokouší nastoupi; zatím bezvýsledně, ale než odejdou, někdo to dokáže, u jejich předchůdců to tak bylo vždycky. Přetahování o cokoliv (oblíbené jsou ponožky, za tímto účelem ty osiřelé nevyhazuji) je také perfektní, už je vidět jistá dokonalost, to když čtyři štěňata vedle sebe běhají s jednou ponožkou jako s trofejí a tři závistivci je pronásledují. No a syrová mrkev - hračka nejmilejší!

Podle kynologických regulí je právě dnešek dnem, kdy by Hispánčina štěńátka od nás mohla odejít: "minimální věk pro odběr štěňat od feny je 50 dnů", tolik Zápisní řád ČMKU (od 18.6. 2009, dříve platilo 49 dnů). Nesprávně minimální věk štěňat vypočítá, kdo neurčí správně, od kdy lhůta běží: den, kdy se štěňata narodila, je totiž dnem nultým, neboť "lhůta určená podle dnů začíná běžet počátkem dne, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek" (je to logické, štěňata jsou stará jeden den přece teprve druhý den po svém narození) . Dnes koukám, že jsem také den možného odchodu štěňátek do nových domovů nespočítala správně - stanovila jsem datum 20.7., ale píši padesátou zprávu z porodní bedny a 20. července je až zítra! Inu, jak známo, kovářova kobyla chodí bosa...ostatně horší by bylo, kdybych prcky pustila dřív.

Naše štěňátka dostávají s sebou na cestu do nového života kompletní výbavu, do které přirozeně patří také obojek a vodítko. Nechceme, aby prckové před svým odchodem k novým majitelům předváděli jen skvěle zvládnutou disciplinu zmítání na vodítku, proto napřed tak trochu trénujeme. Dříve to bohužel nešlo, obojky totiž vybíráme tak, aby štěňátkům přece jen po nějakou dobu posloužily, a právě nyní naši milí raubíři do nich dorostli. Všem to šlo docela dobře, samozřejmě, tu a tam se nechtěli hnout z místa, někdy se zase někdo rozhodl nabrat jiný směr, ale je jasné, že "vono to pude" :-).

Luna (Desirée Diva) je jednou z našich půvabných holčiček, které se pilně připravují na výstavní kariéru. Má velice kladný vztah k jídlu a to je, jak známo, při jakémkoli tréninku velikánskou výhodou. Jakmile totiž může něco alespoň olíznout (na prsty jsem si musela dávat zatracený pozor, pořád se Luně pletly mezi její pichlavé zoubečky), s výstavním postojem si nemusí dělat až tak velkou hlavu, jde to skoro samo :-). Stejně vzorně si svého času sama od sebe stoupala při fotografování do perfektního výstavního postoje starší sestra Luny Berna, dnes světová vítězka... Těšíme se na první krůčky Luny ve výstavních kruzích!