Naše Andulka (Delphine Ann) je mezi sourozenci velmi oblíbená. Je totiž výjimkou potvrzující pravidlo - pravidlo o chuti k jídlu štěňat. Andulka je velmi akční, na nic nemá čas a od misky stále odbíhá. Tu zobne, běží se podívat do kuchyně, tam zobne, jde kousnout Obi do ucha, a tak to jde po celou dobu krmení. Andulka nikdy nevedla hitparádu vážení, ale na jejím chvostu figuruje již druhý týden. Tak si ji občas vezmu do kuchyně, dám jí do malé mističky něco obzvlášť oblíbeného a k misce ji pořád vracím. Jakmile je Andulka zpátky, sourozenci se na ni vrhnou a čistí ji kolem pusinky, na dlouhých bernských uších, někdo si jen vděčně přivoní... Andulka je za paní důůůůůležitou a má svých pět minut slávy (no, po pravdě řečeno, sourozenci jí ani tak dlouho nezávidí).

Chjo, štěňátka už si pomalu začínají balit batůžky. Jeden každý prcek už má připravenu kompletní výbavu a dokumentaci průběžně doplňujeme. Vlevo vidíte, jak to u nás vypadá, když se otevře ohrádka. Z našich milých štěňátek  jsou pěkní raubíři a do všeobecného řádění se zapojují úplně všichni, holky ale za všech okolností vedou (rozhodně to není jenom kvůli převaze početní).  A to je ještě ten lepší případ, to pravé rodeo nastane, když "jde  kolem" teta Kanda, jasně že náhodou.

Jak známo, naše štěňátka mají v současné době svá jména úřední; téměř u všech nám budoucí majitelé sdělili také jména, kterými je budou oslovovat. Někteří šikulkové na ně již sem tam pěkně reagují, jiným se zdá zřejmě libozvučnější jméno jiné, slyší na něj lépe, než na své vlastní. Nyní oslovení nejvíc trénujeme s Dukem (Decor Dewey), jehož budoucí "jméno volací"  známe od pondělí. Zdá se, že chlapeček pěkně rychle chápe. Možná na to má vliv také to, že je to veliký mazel. Vždy, když chce pochovat, jen na mne upře svůj všeříkající pohled, trochu se pošmajchluje a už se kroutí, že chce pustit za sourozenci. Právě při pochování mu opakuji jeho jméno, Duke moudře kouká, on si to snad opakuje se mnou...

Včera proběhlo další odčervení, už třetí. S ohledem na očkování, které mu předcházelo, to nemohlo být naprosto přesně po dvou týdnech, museli jsme dodržet předepsaný odstup. Byla jsem samozřejmě zvědavá, zdali proces proběhne stejně bezproblémově, jako minule. Ukázalo se, že naše štěňátka jsou nesmírně šikovná, protože otvírala papulky naprosto vzorně. Na zajedení jsme tentokrát měli připravenu osmizrnnou kašičku rozmíchanou ve štěněcím mlíčku, a chutnala všem skvěle!

Včera měli prckové zase narozeniny, bylo jim už 6 týdnů. Jsou to takoví jedlíci, že nestačíme navyšovat porce (samozřejmě, že maminka Hispánka k tomu všemu stále ještě, i když občas nerada, kojí!). Je radost pozorovat to  roztomilé štěněcí hemžení kolem misek: všechna štěňátka sice již byla pochopila, že v obou miskách  je servírována úplně stejná mňamka, přesto se ale s oblibou všichni nebo skoro všichni tlačí napřed u jedné a teprve jakmile se s jejím obsahem zcela vypořádají, radostně přeběhnou k misce druhé. Jsou to zkrátka štěňátka se smyslem pro systematiku a pořádek, tak je to!