Včera naši smečku malých berňáků navštívila paní fotografka. Byla to práce dlouhá a nelehká, prckové nějak nechápali, jak moc na tom záleží (jak vidíte, některá štěňátka si z fotografování dokonce dělala legraci). Odměnou za trpělivost nám je sada krásných obrázků každé modelky i modela a až se paní fotografka vrátí ze Světové výstavy v Paříži, jistě nás zase něčím překvapí; je totiž autorkou překrásné fotomontáže Hispánky s její slavnou jedenáctkou, která zdobí náš letošní kalendář.

Na dnešní fotografii vidíte, jak to u nás už moc často nevypadá.  Ze štěňátek se stávají docela slušní raubíři, kteří odpočinek považují za ztrátu času, tudíž se mu věnují čím dál tím méně. Co chvíli se po bytě sunu způsobem, jakým chodíme při prohlídkách zámků díky typickým ochranným pantoflím, avšak namísto nich mám do každé nohavice zakousnutých několik štěňat, jimž sloužím coby kuriozní dopravní prostředek. Na to jsem si už málem zvykla, co mne ale skutečně rozčiluje, když mne při tom okusují těmi svými jehličkami, ale copak si dají říci? Když byli kluci zvlášť rozdovádění, taťka Abax se na ně výchovně trochu obořil, (jenom slovně), měli jste vidět ten úprk od jeho křesla!

Naše milá žravá štěňátka se nám již nevešla kolem jedné misky; ještě že jsme na všechno byli připraveni a máme dvě (po pravdě řečeno po minulé úrodičce 11 štěňátek vrhu "C" už nic nebereme na lehkou váhu). Můžeme tedy každou porci rozdělit pro dvě party. Jakmile prckové viděli dvojí baštu, každý bez výjimky se musel přesvědčit, co je v každé z misek; Formule 4 v této mezimiskové turistice pokračovala po celou dobu jídla - tu zobla, tam zobla...Ona jediná není zas tak náruživý jedlík, ne že by byla vybíravá, ale pokud se jídla týká, dravá jako ostatní není. Jinak ovšem začíná pěkně rozvazovat.

Ač včerejší počasí nám zrovna dvakrát nepřálo, hlavním bodem programu našich štěňátek byla vlastivědná vycházka na téma "štěně poznává okolí" a musím prcky pochválit,  všichni to zvládli na jedničku. Obzvlášť zvídaví byli kluci, ale to je o nich všeobecně známo, ty dva zajímá opravdu úplně všechno. Formuli 5 a Bělohlávkovi se podařilo se venku vyprázdnit (a to tak, že docela kompletně!) a vysloužili si za to až divadelní pochvalu; jejich sourozenci moc nevěděli, co že se to vlastně děje (osobně si myslím, že to nevěděli ani hlavní aktéři tohoto velkého úspěchu) a tak po mně všichni pokukovali, copak to má zase být za divadlo. Divadlo, nedivadlo, na takový sukces se musí zatraceně pořádně upozornit, to ví přece každý!

Milá štěňátka mi dala zabrat. Včera ve dne prakticky jen spala a spala, ani jídlo je nijak moc neprobralo; musela jsem je budit a přistrkovat k misce, někoho dokonce opakovaně... Večer, když měli jít na kutě, to bylo najednou elánu, jejich maminka Hispánka z nich nebyla ani trochu nadšená; nenechali ji odpočívat, zahrnuli ji do svých her, okusovali, tahali za uši, honili se kolem ní a lezli přes ni - prostě autorita veškerá žádná! Když jsem pak šla spát já, Hispánka vděčně opustila děti a svou přítomností poctila mne, ti malí dobráci totiž pokračovali ve svém nočním řádění. Doufám, že se jim denní režim zase vrátí nohama na zem, tohle se fakt nedá vydržet moc dlouho.