Dnes štěňátka očekávají opět návštěvu, a to zahraniční vybírací. Prckové jsou už po snídaní a odpočívají. Až se ze spánku proberou, čeká nás vážení; je to činnost poměrně dobrodružná. Jak už jsem psala, používáme váhu rybářskou závěsnou. Prcky musíme vkládat do čím dál větších tašek. Zpočátku je to moc nebavilo a stěžovali si, nyní to berou jako nezbytnou součást ranní toalety. Ač váha by měla předpokládat, že ryby se na suchu mrskají, mrskání štěňat způsobuje, že konečnou sumu musíme odhadovat z toho, co nám proběhne před očima. A jak vypadá naše včerejší hitparáda? 1. Helison, 2. Harviel  a  3. Harudha (po narození to byli 1. Hasmodia, 2. Habbiela a 3. shodně Halliza a Helison) ... Velká omluva pro ty, kdo marně hledali včerejší zprávu; dobrá zpráva je, že jsme ji doplnili!

S touto zprávou máme skoro čtyřiadvacetihodinové zpoždění. Je to z důvodu vážného, ale milého. Včera jsme měli návštěvu z nejmilejších, to jsou pro nás spokojení majitelé našich štěňátek. Na prcky se přijela podívat Hanka, majitelka Fair Lady Bohemia Hill, že vám to nic neříká? To je skutečné jméno Fellow, Fellunky. Hanka mohla na štěňatech oči nechat a byla upřímně ráda, že si nemusí nikoho z nich vybírat. Prý by se nedokázala rozhodnout, protože nádherní jsou všichni. Rádi jsme si popovídali o Fellunce, která dělá radost i nám. Je totiž venku velice ukázněná a poslušná. Je pravdou, že Fellow byla ve svém prvním roce hodně divoká (až nám Hanka ani všechno neříkala), ale prostě si dala na čas, než ukázala světu svou skutečnou tvář. Děkujeme za návštěvu a těšíme se, že příště už se zase uvidíme i s Fellunkou!

Je k neuvěření, jak rychle to utíká. Dnes je to přesně pět týdnů, co naše šťeňátka přišla na svět. A ten pokrok! Od nevidících neslyšících drobečků k řádící partě. Užívám si tyhle jejich společné hry, na to bych se vydržela dívat non stop. Přepadá mě u toho nostalgie, protože takhle všichni se už po tom, co odejdou od maminky, jistojistě nikdy nesejdou. Ani jsme se nenadáli a už se nám v kalendáři množí poznámky o termínech odchodu jednotlivých štěňátek do nových domovů. 

Den ode dne štěňátka rostou a vyspívají. Jakmile postupně přibrala do svého jídelníčku granulky, významně přibírají na váze a vypadají jako kuličky. Jejich kontaktní hry se nikdy neokoukají. Ohrádku mají neustále plnou hraček, kterých mají dost na to, abychom je mohli několikrát denně vyměnit a byly tudíž pro prcky stále zajímavé. Občas nezbyde, než některé hodit do pračky, to když se připletou s něčemu ne zrovna vábnému... Maminka Meira na vlastní vyžádání do ohrádky za štěňátky dochází a k jejich velké radosti přikrmuje. S oblibou se pak s nimi uvelebí do pelíšku a to je pro prcky signál k odpočinku.

Včera jsme měli další návštěvu vybírací a bylo to moc roztomilé. Paní budoucí majitelka měla už předem o své prioritě trochu představu z fotografií, ale když se k ní měly tři holčičky stejně  vehementně (čtvrtá celou akci bez zájmu prospala), chvíli jí trvalo, než dala s těžkým srdcem jedné z nich přednost před sestřičkami. Dnes ráno jsem očekávala stejně náročné, jako bylo to včerejší, ale milá štěňátka mne mile překvapila! Přestože večeři měli ve stejnou dobu jako v neděli (snažíme se nastolit stravovací pořádek), dnes v klidu bez křiku počkali, až granulky nasáknou vodu. Krásně si tu půlhodinku pohráli (tedy spíš se pošťuchovali a tahali za uši), pak všechno slupli a nastoupila maminka s mlíčkem. To jsem už ale běhala kolem další party...