Včera ve dvě hodiny odpoledne začal úplně nečekaně porod štěňátek Archibalda Moravian Pride a Goldy Meir Bohemia Hill. No, k té nečekanosti, my jsme věděli, že to bude cobydup, ale chyběli poslíčci, tedy symtomy porod bezprostředně ohlašující. Nekonal se pokles bříška ani citelný pokles teploty. Prostě holčička, které říkám pracovním názvem Srdcovka (na boku má černé srdce větších rozměrů), najednou byla mezi námi. O půlnoci jsme pak měli pět holčiček a tři kluky s váhami od 435 g do 485 g. Ještě jsem počkala dvě hoďky, jestli to je opravdu všechno; a bylo. Podle velikosti Meiřina bříška bych se byla nedivila, kdyby tam bylo ještě nějaké překvapení. V naší porodní bedně teď bydlí překrásná osma černobílých ušatých dovedů.

Dnes jsme s Meirou obě unavené jak zákon káže, v noci jsme se totiž nevyspaly. Maruška pořád přecházela po pokoji, snad doufala, že když to rozchodí, bude všechno jako dřív. Vůbec se jí nedivím, už to pro ni je namáhavé, její bříško je štěňátek fakt plné. Co chvíli stála u dveří, pouštěla jsem ji ven;  protože ji to neustále táhlo k její porodní noře, kterou si minulý týden začala na zahradě budovat, stála jsem s baterkou ve dveřích a ujišťovala naši pracovitou maminku, že všechno vidím. Do snídaně se rozhodně nepustila s obvyklou vervou, zpočátku jsem dokonce měla dojem, že už ani jíst nebude, ale miska byla nakonec přece jen prázdná. Teplota je stále ještě na svém místě, osciluje kolem osmatřicítky...

V Kalendáři březosti je u sedmapadesátého dne uveden text snad vůbec nejstručnější: "Fena odpočívá a připravuje se na porod." No, pokud se člověk podívá, co s sebou ta naše drobná Maruška musí nosit, bodejť by neodpočívala. Pan doktor Beránek jednak konstatoval VŠEVPO, a jednak naordinoval na poslední týden budoucí mamině tři krátké vycházky denně. Včera to nevyšlo, zabránil nám v tom příšerný vichr (jak jsem se právě dočetla, byla to větrná bouře Mortimer) a tak z toho nakonec byla jen jedna. Však my to dnes doženeme!

Jelikož jsme čtyři roky štěňátka neměli, přišla ke slovu osvěta. Všechno, co jsem zatím k březosti fen a porodu shromáždila (a že toho za patnáct let je!), jsem si znovu přečetla. V tuto chvíli jsem víc udělat nemohla. Sice termín podle tabulek vychází až na příští pondělí, ale od 58. dne březosti se porod považuje za normální. Takže jsme ve střehu. Včera byla Maruška na poslední kontrole u pana doktora Beránka. Byla pochválena, o štěňátka se vzorně stará a všechno je v nejlepším pořádku. Vyšetření ultrazvukem ukázalo, že všechna srdíčka se báječně činí. A mléčná lišta je už v pohotovosti; skoro bych řekla, že se na malé strávníky těší!

Vycházky jsou čím dál kratší, ale je jich víc. Důvodem není jen to, že Meira se stále zvětšuje, ale často se také vypravíme v nevhodnou chvíli a jen co vyjdeme z domu, zjistíme, že zrovna prší anebo poprchává. V tom případě Maruška vrhá po svém průvodci nevraživé pohledy a to jednoho časem přestane bavit. Doma se jí líbí, dílem odpočívá a dílem z okna sleduje cvrkot. Ten u nás na vesnici spočívá v tom, že občas jede autobus a často chodí kolem houbaři s košíky plnými nebo prázdnými, podle toho, kterým směrem se ubírají. Bez rozdílu všem naše milá Meira vysvětluje, že tu nemají co dělat...