Včera nám naši přátelé přivezli pozdrav od svého Elfa, strýčka štěňátek. Užili jsme si báječný podvečer; nejprve nás prckové nechali si popovídat, pak vypuštěni z ohrádky předváděli svoje oblíbené kousky. A toho mazlení, co se jim dostalo! Byli obdivováni hlavně za to, jak působí čistě a spokojeně. No, jsou to dobří herci, ukazují se návštěvám zásadně z té lepší stránky. O tom jsem přemýšlela dnes ráno, když jsem likvidovala jejich noční výdobytky a vzpomínala na holínky...

Tentokrát se nám prostřídaly návštěvy vybírací a návštěvy mazlící. Štěňata mne překvapila, jak dělala před lidmi hodné. Některé dovedy jsme museli dokonce budit! Veselé to nebylo pro maminku Meiru, která těžce snáší každý zájem o prcky. Vždycky, když návštěva odjede, tváří se jako  velká matematička a každého zvlášť podrobí kontrole. Podle kalendáře chovatele by v této době měla matka učit štěňata disciplině a usměrňovat jejich chování, ovšem naše Meira má patrně mezeru ve vzdělání, o nic takového se nepokouší. Nechá si od štěňátek všechno líbit a podle toho, jak se tváří, je s nimi spokojená...

Včera milá štěňátka skoro celou návštěvu prospala. Naštěstí to nebyla návštěva vybírací, tak vlastně o nic nešlo. Jen skutečnost, že druhý měsíc života štěňátek je s nimi poměrně dost práce, v tom poklidu jaksi zanikla. Skoro tři hodiny jsme se mohli věnovat přátelům a prožili jsme společně moc pěkné odpoledne. Prckové se také nechali obdivovat, to zase ano; maminka Meira se raději odebrala do porodnice, protože na to, jak se někdo cizí motá kolem jejích dětí, tedy opravdu zvědavá není. Čekala jsem, že se to časem otupí, ale ani nápad.

Tak a je tu víkend a štěňátkům začíná další návštěvní seriál. Včera navečer byli prckové jaksepatří rozjaření, až se z toho nakonec vyklubal pořádný štěněcí mejdan! Zdá se, že tentokrát si návštěvy užijí. Maminka Meira už se pomalu začíná uchylovat do ústraní, je jasné, že už se těší, až dostane zpátky svůj normální život. Vidí, že štěňátka ji už tak naléhavě nepotřebují a začíná myslet taky trošku sama na sebe. My se už těšíme, až konečně přestane vyrábět mléko a budeme taky rozmazlovat ji, která si to po čertech zaslouží. Musím uznat, že takhle obětavou maminku jsme tu ještě neměli a to žádná z nich rozhodně nebyla nikterak laxní. Někdy je zkrátka život plný překvapení...

Štěňata rostou, to nikoho nepřekvapí. Ale když si jednoho dne ráno všimnete, že mají na tělě kůže asi tak na dva psy, a dali byste krk za to, že včera to tam ještě nebylo, přece jen Vás to trochu překvapí. Prckům se dělají všude samé záhyby, za krkem, nad zadečkem, nad končetinami, a vůbec. Jsem zvědavá, kdy jim do tohohle kožíšku nadměrné velikosti doroste tělo. Teď jsem je dva dny nevážila, protože naše váha umí vážit v librách i v kilogramech a sama od sebe se mi zlomyslně přehodila do programu libra. Muž byl na cestách a já jsem se s tím chvíli trápila, až jsem si řekla, že se svět nezboří. Muž váze domluvil a tak dneska uvidíme...