Bernské povídání

Časy se mění

23.01.2012

Avizované změny ve zkušebním řádu BZH mě nutí nad celou problematikou se znovu zamyslet a reagovat co nejrychleji, neboť předpokládám bouřlivé diskuse na toto téma a vím dobře, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. A bernští honiči stojí na samém okraji existence, jak vyznívají poslední zprávy I. Herianové, kdy na členské schůzi 23. 10. 2011 otevřela téma ,,nedostatku kvalitních a hlavně nepříbuzných chovných psů a jak zajistit jejich chovnost v návaznosti na požadavek zkoušek BZH“ konec citace. Pro korekci je nutno napsat, že každý pes se může zapojit do chovu 1x, složení loveckých zkoušek je požadováno pro vyšší počet krytí.  

Ovšem jako chovatelka s diplomem bych ráda uvedla, že to nejsou jen zkoušky, kde leží hlavní kámen úrazu, ale celkové pojetí chovu. Tento model není praxí pouze u honičů bernských, ale je častý v kynologii obecně. Organizace, pod kterou spadáme, si je této situace dobře vědoma, a tak vydala MEZINÁRODNÍ KYNOLOGICKOU STRATEGII, kterou jistě mnozí znáte, ale já ji pro úplnost uvedu tak, jak byla otištěna. Vlastní text vydaný v časopisu MYSLIVOST 5/2011, příloha Lovecký pes, zkontrolováno a odsouhlaseno vedoucím orgánem kynologie v ČR.

Oslava narozenin ve zdravém stylu - 100 let FCI (1911-2011) 

Největší, nejstarší a nejuznávanější organizace zaštiťující celosvětově chov čistokrevných psů s průkazem původu, Mezinárodní kynologická federace (Fédération Cynologique Internationale, FCI), oslaví v tomto roce, konkrétně 22. května, úctyhodných 100 let. O její existenci se tehdy zasloužilo pět zemí, resp. kynologických organizací: Německa, Rakouska, Belgie, Francie a Nizozemí, které cítily potřebu stejné roviny pro otevřenou komunikaci umožňující jednotný přístup k čistokrevnému chovu psů. Jako hlavní cíl si zakladatelé stanovili podporu a ochranu kynologie ve všech směrech. Pod hlavičkou FCI chová své psy většina chovatelů, v Evropě prakticky všichni. Podle pravidel FCI se konají prestižní Světové a Evropské výstavy či soutěže nejušlechtilejších šampionů. Ovšem není opomíjena ani praktická využitelnost odvěkých pomocníků lidstva: mimo okázalé přehlídky krásy organizuje FCI i soutěže pracovní, například EUROPA POKAL pro honiče.

V rámci významného jubilea přichází sama FCI s několika změnami. Vedle doplňků v již platných předpisech přibyla ještě FCI MEZINÁRODNÍ CHOVATELSKÁ STRATEGIE, mise a vize pro chov čtyřnohých přátel člověka, přičemž tyto kroky volně navazují na EVROPSKOU STRATEGII ZA ZVÝŠENÍ GENETICKÉHO ZDRAVÍ PSŮ (přijato FCI 28. října 1996), resp. EVROPSKOU KONVENCI NA OCHRANU DROBNÝCH ZVÍŘAT.

Evropská strategie se týkala v době svého vzniku především členských zemí EU a je zaměřena na zdraví jednotlivých zvířat, resp. odbourání týrání chovem. Mezi vyloženě křiklavé a jmenované patří defekty vyvolané chovatelským formalismem, zvláště u společenských plemen či molossů: přílišný předkus, přílišné zkrácení nosní partie, přílišná miniaturizace ale i gigantizace, dysplasie kyčelních kloubů, apod.. Díky praktickému využívání je podstatná část loveckých plemen mnohých výstřelků ušetřena. Obecně je ale doporučeno sledovat a případně řešit především ektropium či příliš dlouhé uši, které jsou v praxi zraňovány (pes Sv. Huberta, anglický kokršpaněl, baset a plemena podobná). Důležitým je i dodržování limitů maximální hmotnosti, která souvisí s pohybovými problémy, či dodržování poměrů výšky a délky, což souvisí s chorobami páteře příliš dlouhých jedinců atd.. 

Aktuální FCI mezinárodní chovatelská strategie (přijata FCI chovatelskou komisí 23. května 2009) pokračuje ve zvyšování tlaku na respektování přirozených potřeb zvířecího druhu pes domácí. Cílem je chov zdravých psů s konstrukcí a povahou typickou pro to které plemeno. Jen takoví psi  jsou schopni dlouhého a šťastného života ve prospěch a pro radost majitele a společnosti. Je jasně řečeno, že do chovu mohou jen jedinci fyzicky funkční tzn. správné anatomické stavby a klinicky zdraví. Tyto požadavky si vyžádají i úpravy některých standardů.  

Zdraví jedince a plemene jsou dvě strany téže mince. Proto je nově zvláštní pozornost věnována i plemenu jako celistvé populaci a pochodům v ní. K záchraně a rozšíření genetické diverzity, tedy různorodého genofondu populace je pro časy příští nemyslitelný chov úzkou příbuzenskou plemenitbou (otec a dcera, matka a syn) a matadorský chov. Jako zásadní pravidlo je, že zvolený chovatelský program nesmí vyloučit více jak 50% plemene. Chovatelský záměr je nutno zrealizovat z lepší poloviny populace.

Obšírnou částí jsou testy DNA, sledování chorob, nebo mezinárodní spolupráce klubů v dané oblasti. Chov i odchov by měl být co nejpřirozenější, s důrazem na dobré rodičovské vlastnosti, welfare, socializaci štěňat. Testy DNA budou používány i pro identifikaci a vydávání dokladů o původu. V rámci EU by nemusely být požadovány exportní pedigree.

Z dalších změn: Komerční chovatelé, překupníci psů a farmy na štěňata nebudou spadat pod patronát FCI. Pes je součástí kulturního dědictví lidstva resp. národa té které členské země a jako takový má svoji ,,lidskou“ hodnotu, kterou FCI a chovatelé pod ní spadající ctí. 

Strategie chovu každého plemene s krátko- i dlouhodobými reálnými cíli. Popsané problémy je třeba rozdělit na více a méně podstatné a podle závažnosti je řešit. 

Chovatelé potřebují vzdělání – program, který si vytyčilo samo předsednictvo FCI. V budoucnu se zájemce o chov bez ověření alespoň základních znalostí zkrátka neobejde. Situaci bychom mohli přirovnat k řízení automobilu po veřejné komunikaci – že si koupím auto ještě nic neznamená, potřebuji řidičský průkaz. Stejně tak v čistokrevném plemeni chovaném pod celosvětovou organizací se pohybujeme ve skupině jedinců a znalost pravidel držení, chovu je bezpodmínečně nutná! 

Život osamělý a volný jako strom, bratrský jako les – to je naše touha.

                                                                                         Nazim Hikmet 

Protože myslivost má blízko k lesu, častému úkrytu zvěře, a také většina lidí pracujících v lesním hospodářství myslivost provozuje, zkusme si pro lepší pochopení plemeno psů modelově přirovnat k lesnímu komplexu.  

Když pro stromy není vidět les.

          České pořekadlo 

Produkční les, tak, jak jej známe z našeho blízkého okolí, stejně jako většina plemen, je výtvorem člověka. Také rozsah lze dobře přirovnat k rozměru populace plemene: jestliže mám velký komplex opečovávaného, zašetřeného společenstva poctivými předchůdci (vzrostlého lesa, populárního plemene), moje práce bude určitě jiná, než u mladého porostu, vyžadujícího zvýšenou pozornost, pěstební činnost či porostu zbídačeného neodborným, šlendriánským přístupem. Při pohledu na takový zdevastovaný komplex lesa většinu z nás zabolí u srdce. Tragédií je, že v případě zničených populací zvířat (a ! pozor ! stav nedokážeme posoudit dokud nemáme dostatek pravdivých podkladů, studií k celkovému náhledu. I na ten les pohlížíme s odstupem…) bolí u srdce nejen nás, ale často bolest provází i žití jednotlivých zvířat, což je neodpustitelné. Právě s touto skutečností se rozhodla FCI definitivně skoncovat: má-li zaštiťovat celosvětově chov čistokrevných psů, pak ten chov musí probíhat v první řadě ve prospěch psů samotných.   

Lesní komplex je báječným učebnicovým příkladem i pro vztahy mezi jednotlivými vlastníky. Lesní porost, stejně jako plemeno psů je skupina organismů na sobě vzájemně závislých. Posouzení vztahů, stejně jako důsledků zásahů do společenství vyžaduje jistou dávku vzdělání, praxe. To, že získám les a mám jej zapsaný na Katastru nemovitostí ze mě ještě nedělá odborníka v oboru, natož mě neopravňuje k libovolnému nakládání s majetkem. Ale již při jeho nabytí musím počítat a tím, že jsem za něj zodpovědný. Tedy: i když mám vzdělání v lesnickém oboru, musím postupovat v souladu s hospodářským plánem, lesním hospodářem dané oblasti. To samé platí i u čistokrevných psů: koupí výborného psa se ze mě přes noc nestane ani výborný cvičitel, ani schopný chovatel. Pokud si svojí výchovou zničím vlohy kvalitního psa, je to především ostuda má – já ho budu mít doma. Pokud ale svojí špatnou chovatelskou činností poškodím zvíře či dokonce populaci,  poškodil jsem i práci a snahu ostatních - minulých, ale i budoucích příznivců plemene a chovatelů. A tedy: pokud se rozhodnu pro chov čistokrevných psů, již na začátku se musím smířit s faktem, že stejně jako standard plemene existují jistá pravidla, která je nutné respektovat a že nikdy, ale nikdy svojí činností nesmím způsobit škodu druhému chovateli, natož zvířeti/plemenu. 

Závěrem: jistě je lepší prevence, než razantní řešení, bolestivé a také drahé pro všechny zúčastněné. Nad změnami zakotvenými v řádech FCI a Mezinárodní chovatelskou strategií se zkusme minimálně zamyslet. Je to pro dobro všech, ale především, a to je hlavní věc, psů. 

,,Za genetickou pestrost psích plemen, za psy pro budoucnost“. 

Slovníček vybraných pojmů: 

Genofond: soubor všech genů v dané populaci. Měl by být co nejpestřejší, nejrůznorodější. Je složen ze všech genotypů jednotlivých představitelů plemene. 

Genotyp: soubor všech genů jedince, zástupce plemene 

Globalizace genofondu: tak, jak se obecně zkracují vzdálenosti, je ulehčeno cestování i zvířatům, či jejich genetickému materiálu, např: inseminační dávky. Přílišné podléhání ,,aktuálním módním vlnám“ (vítězům soutěží) je velmi nebezpečné ve zúžení genofondu. Z tohoto pohledu jisté rozdíly v interpretaci standardu a požadavcích mezi oblastmi chovu (státy, světadíly), jsou-li v souladu se zdravím, nejsou nikterak na škodu, naopak. 

Chovatelský formalismus: někdy až nesoudné přeceňování nepodstatných znaků zevnějšku 

Matadorský chov: nadměrné využívání plemeníka, krycího psa. Takový matador zplodí v pětileté periodě více než 5% z celkového počtu zapsaných štěňat daného plemene. Matadorský chov je chybný!! Matador - zápasník s býky, ale také označené přední, význačné osoby. Často hanlivě vůdce, předák. 

Týrání chovem: chov, který podporuje či způsobuje utrpení potomstva již pouhým bytím (dědičné defekty, choroby) 

Welfare: životní pohoda, kvalita života zvířat 

 

Podle stránek www.fci.be přeložila a pro časopis Myslivost připravila Bc. Jaroslava Hůlková                                                                                       

A nyní počty… Tak, teď si pojďme společně spočítat, na kolik krytí má podle strategie chovný pes bernského honiče nárok, aby nebyl matadorem. Zkoušky nezkoušky.

Musíme vycházet z celosvětové populace za 5 let. Bernský honič se chová a odchovává v České republice, Švýcarsku, několik málo jednotlivých vrhů bylo v posledních letech v Holandsku a severských zemích. Čísla za roky 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010 jsem získala ze Zpravodajů KCHŠH a webových stránek švýcarského klubu, který podrobnou statistiku uveřejňuje každoročně a ta zůstává přístupná na stránkách!!

Rok 2006 v ČR 40 štěňat a 23 v CH

Rok 2007 v ČR 37 štěňat a 28 v CH

Rok 2008 v ČR 35 štěňat a 10 v CH

Rok 2009 v ČR 30 štěňat a 27 v CH

Rok 2010 v ČR 56 štěňat a 16 v CH

Celkem se za 5 let narodilo v České republice 198 štěňat a ve Švýcarsku 104 štěňat. Celkem 302 štěňat. (Rok 2010 byl pro ČR neplodnějším v historii a od té doby je snaha o každoroční přehlídku štěňat. Jednalo se o nadprůměrný rok.)

Připočtěme 20 štěňat (což je nadsazené!) na ostatní státy a máme 322 narozených štěňat na světě, tedy 100%. Opakuji, že se toto číslo týká zapsaných štěňat, ne chovných jedinců!! 

Z 322 (narozených štěňat) je 5% číslo, které nám určuje celosvětově maximálně možný počet šťěňat po 1 chovném psu: 16,1. Tedy počet štěňat nám vychází asi na 3-4 průměrně velké vrhy po psu za 5 let. 

Pokud se budeme bavit o dění v rámci KCHŠH, pak: 198 (v ČR narozených štěňat) je 100%, z toho 5% = 9,9. Kolik to je v praxi? Jeden, dva vrhy za 5let. Asi tak. 

Problém nepříbuznosti tedy netkví u BRH ve zkouškách, ale v lidech a v nikoli odborně vedeném chovu málopočetného plemene. 

Zpět ke zkouškám. Je pravda, že pro to jedno, dvě krytí za život by vlastně zkoušky být ani nemusely. Teď, když všichni již známe pojem matadorský chov, se jej již nebudeme dopouštět, že? V ideálním případě si číslo  9,9 převedeme i na feny, vždyť nikdo nechce být množitelem a likvidátorem populace. Jeden, dva vrhy na fenu stačí, když se jedná o kvalitu.

Je nutné udělat aktualizovaný žebříček využití chovných psů a dávat šanci VŠEM nevyužívaný psům a již využitým pozastavit chovnost do vyrovnání poměrů. Spravedlnost musí být i v chovu psů. 

Ivana Herianová bude co nevidět poradkyní chovu v KCHŠH 10 let a věřím, že se k celé situaci postaví čelem a již nikdy k matadorskému chovu nenechá dojít, tak jako mnohokrát v minulosti. Je zodpovědnou osobou pro FCI za poměrně dlouhé období a hned několik samostatných chovů variant švýcarského honiče. Předpokládám, že těchto okolností si je vědoma.

Časy se mění. Respektuji děj a těším se, že snad se dočkám změny, a málopočetná plemena budou chovat častěji v problému zainteresovaní chovatelé. Bude míň zničených osudů.                                                                                                       

Jaroslava Hůlková