Touhle dobou dělávám každoročně rekapitulaci našich výstavních výsledků v předmětném roce. Letos není co rekapitulovat, na výstavy jsme až na jednu výjimku (DUOCACIB Brno 1.2. a DUOCACIB Brno 2.2.) nejezdili. Ohlédnu se tedy tentokrát poněkud dál a zrekapituluji si ty nejdůležitější výstavy, světové a evropské, z pohledu naší účasti; sama jsem na to zvědavá.

O jedné věci bych se chtěla zmínit jaksi před závorkou. Byli jsme letos přihlášeni všehovšudy na dvě zahraniční výstavy; obě byly zrušené z důvodu coronaviru. Šlo o Mezinárodní výstavu v Salzburgu a o Světovou výstavu v Madridu a my jsme to brali jako vis maior; se samozřejmostí jsme jako prioritu chápali zdraví. Nenapadlo nás se starat o výdaje, které jsme s výstavami měli. Ale světe div se!

Z Rakouska jsme dostali e-mail se sdělením, že uhrazený výstavní poplatek máme v Rakousku deponovaný na některou z budoucích výstav pořádanou ÖKV (výběr je na nás).

Se Španělskem to bylo složitější. Nejprve jsme dostali informaci, že světová výstava se přesouvá na prosinec. Měli jsme na výběr, buďto trvat na účasti nebo odstoupit. Zvolili jsme druhou možnost a uhrazené výstavní poplatky jsme obratem dostali na účet v plné výši. Později nám pořadatelé napsali, že také prosincový termín se ruší a na účet nám přišly zpátky dokonce i peníze zaplacené za parkování (to nebylo součástí výstavního poplatku, mohli a nemuseli jste si parkování předplatit).

Přiznám se, že oba přístupy mi vyrazily dech. Ani slůvko o tom, že pořadatelé už měli s výstavou výdaje, šlo o vyšší moc, etc., etc. Nechci se nikoho dotknout, ale v České republice se nám o takovém přístupu ani nezdá. Dobré jméno je zkrátka dobré jméno: buduje se pomalu a ztrácí se rychle. A všichni si tyhle a podobné zkušenosti moc dobře pamatujeme...