Naši malí ďáblíci měli včera den údržby - prováděli jsme manikúru. Někteří to nesou docela statečně, ale někteří si tuto proceduru vůbec neoblíbili, to je jasné. Včera jsem během krmení mlíčkem od maminky Bijou od štěňat zbaběle utekla, tolik kousajících zoubků najednou bylo nad moje síly. Vůbec se Bijunce nedivím, že ji už krmení dětí přestalo bavit a předstírá, že to není její starost. Naštěstí prckové baští velice dobře všechno, co jim dáme do misky: na repertoáru zatím mají kaši ze štěněcího mlíčka, granulky zalité vývarem a nově také uvařené a umleté masíčko s trochou rýže a mrkvičky. Po každém jídle jim musíme umýt jak papulky a ouška, tak přední tlapky, často totiž do misky omylem šlápnou.

Doslova přes noc se parta roztomilých mazlivých štěňátek změnila v tlupu raubířů. Roztomilí zůstali, o tom žádná, ale hlavně, když na vás nemohou. Jakmile je vypustím, okusují mi boty, moje kalhoty jim slouží jako hromadná doprava: zakousnou se a nepustí, ani když se dám do pohybu. Zrovna tahle jejich zábava mi moc dobře nedělá, bojím se, aby nepřišli k úrazu, ale vysvětlujte jim to. Holčička Floortje se rozhodně nenechá od brášků zahanbit, jak se děje nějaká lumpárna, stačí se podívat na záda nezbedů, nesplete se, kdo tipuje, že uvidí černé krovky a mezi nimi veliký puntík; to je kabátek, který nosí právě Floortje.

Jak začali prckové obývat ohrádku v pokoji, postupně se seznamovali se smečkou... Dědeček Abax se tváří, jako by se ho nic z toho netýkalo a když se za ním štěňata vydají, honem neví, kam by se před nimi ukryl. Tatínek Alabastr vždy kolem ohrádky rychle proběhne a působí dojmem, že ji v tom fofru ani nestačil vzít na vědomí. Babička Kalinka klasicky předstírá absolutní nezájem a Zlatíčko Hispánka se diví, kde se ta štěňátka vzala, když nejsou její. Kanda je převelice klidná a opatrná a spíše si tu malou smečku jen tak zvědavě prohlíží. No a Body štěňátka bere jako sobě rovné chlapíky a vybízí je ke hře; přestože při tom vypadá jako slon v porcelánu, ve skutečnosti dává hodně veliký pozor, ještě nikomu nepřišlápl ani špičičku ocásku!

Štěňátka přibírají na váze, jeden malý doveda se už včera přehoupl přes tři kila. Vážení je čím dál komplikovanější, prckové sebou házejí jako kapři na suchu a odečíst správnou hodnotu není jen tak. Granulkám už milá miminka přišla na chuť, maminka Bijou se musí spolehnout na obsah svojí misky; ač porce dětí rostou, nic nezbývá. Pokračuje také vzdělávací proces, předmět "štěně poznává okolí" je hodně oblíben. Jakmile otevřu ohrádku, parta se rozprchne a já vždycky kroutím hlavou nad tím, jak jsem jen mohla uhlídat jedenáct dovedů vrhu "D", když těchto šesti se každou chvíli nemohu dopočítat.

Štěňátkům se tak zalíbil pobyt v ohrádce, že v porodní bedně vůbec nechtějí být, ani na chvilku, než pro ně všechno připravím. Prckové zatím ještě neodhalili, že stoupnou-li si na zábranu proti zalehnutí štěňat matkou (tyč kolem dokola porodní bedny umístěná kousek nad podlážkou), bez problému ven vidí; to ale nevidím ráda já, protože nikdy nevím, kdy některého dovedu napadne přepadnout. V ohrádce jsou štěňátka předmětem velkého zájmu Bodyho, který by je i s ohrádkou rád stěhoval podle svých představ, takže musíme být neustále ve střehu. Bodyho hodně zajímají miminčí hračky, jsou totiž tak nové proti jeho medvídkovi Pú, kterého dostal s sebou na cestu do nového domova, nesmírně ho miluje a pořád ho tahá. Když jsme u těch hraček: když si k nám Bodyho chovatelka Ania přijela pro štěňátko, což byla Berna, přivezla její mamince Hispánce jako dárek hračku žabáka; s tím si vděčně hrála ještě o pět let mladší Bijou. Stejně nerozbitný vypadá i medvídek Pú...