Podle Deníku chovatele jsou naše štěňata právě v období prudkého rozvoje a her. V našem případě rozvoj vypadá tak, že se učí prát a okusovat. Co chvíli někdo zaječí a když přiběhnu, musím jeho ucho vyprostit z papuly sourozence. Nestačíme převlékat působiště, protože maminky horlivost při uklízení po dětičkách vzala za své. Odměnou nám ovšem je, že prakticky nepotřebujeme televizi. U štěňat je pořád co sledovat, obdivovat, a nad čím se rozplývat. Pokroky jsou patrné každý den a mně osobně se ti prckové jeví den ode dne krásnější.

Aby si štěňátka zvykla na svůj nový pelíšek, dostala ho na poslední čas do porodní bedny. Samozřejmě jsem je do něj všechny vysázela, aby pochopili, k čemu TO je dobré. Sice se nejdřív celé osazenstvo zase vyhrnulo ven (něktěří skokani nepochopili, že k výstupu slouží ta nízká bočnice), ale po chvíli se začali dobrovolně vracet, nakonec se tam ke spánku uložili všichni. V noci se rozložení poněkud obměnilo, v pelíšku spala maminka a dvě děti, víc se jich tam nevešlo. Marně jsem Meiře vysvětlovala, že to je pelíšek štěněcí. Do rána ale bylo zase všechno tak, jak se sluší a patří...

Štěňata se hodně rychle rozvíjejí. Je úžasné pozorovat jejich hry. Štěkají, vrčí, okusují se, tahají se vzájemně za uši, prostě jsou veselá a spokojená. Jak je ostatně vidět, nestačíme vyměňovat podložku, i to je jeden z důvodů, proč už se chystají porodní bednu opustit. Musejí mít místečko na vyprazdňování mimo své působiště. Spokojenost se postupně dostavuje i u nás, protože s kašičkou už si (KONEČNĚ !) vědí rady. Sice se k misce trousí po jednom, na fotku obležené mísy si asi ještě počkáme, ale aspoň už fakt jedí. Nepamatuji si, že by to s některou z minulých partiček byl tak dlouhý proces, ale nikdy to není stejné, tak to zkrátka je, s tím nic nenaděláme...

Připravujeme se na stěhování. Štěňátka půjdou z porodnice do ohrádky. Včera jim přišla pošta, dorazil fungl nový plastový pelíšek velikosti osm. V našem případě to znamená pro osm kousků. Jsem zvědavá, jak se ve větším prostoru rozvinou povahy štěňátek. Začínají už vystrkovat růžky. Kašičku připravujeme dvakrát denně (ráda bych napsala "kašičku jedí dvakrát denně", ale to by nebylo přesné). Včera jsme se u toho dost nasmáli. Muž jako obvykle zavítal do porodní bedny s miskou a lžičkou a ještě než dosedl, už se u něj tvořila fronta. Samo krmení vypadalo dost podobně, jako ta předchozí, ale ukázalo se, že minimálně Líza už ví, jak na to. Sláva, první vlaštovka!

Tak první kaše nic moc; to nemluvím o kaši jako takové, nýbrž o její konzumaci. Snažila jsem se prckům co nejlépe názorně předvést, jakou pochoutku mají na dosah tlapky, přikládala jsem každému k pusince prst namočený v kašičce. Až na Habone, která projevila aspoň špetku  zvědavosti, u nikoho jsem se nechytla. V kaši se pak procházeli a vyčítavě se tvářili, co jim to kdo narafičil do cesty. Nakonec mamina Meira vyprázdnila misku, děti si umyla a neslavnému pokusu byl konec. Dalšího krmení se ujal muž. Kaši si nechal připravit do menší misky, vždycky si vzal jednoho strávníka stranou a maličkou lžičkou mu trpělivě vpravil ochutnávku do papuly. Doveda vždycky zapracoval jazýčkem, zapřemýšlel a další obsah lžičky už vylízal. Poněkud zaťatý byl zprvu Harvy, ale asi na počtvrté se chytil i on. Meira se tvářila nevraživě a musela jsem dávat pozor, aby do porodní bedny neskočila a celou proceduru předčasně neukončila. Dnes máme hlášenu plánovanou výluku dodávky elektřiny, tak uvidíme, kdy se k dalšímu pokusu dostaneme. Rozhodně už ale nejsem tak skeptická, jako po premiéře.