Měli jsme další důůůůležitý den. Byla tu paní fotografka ze studia Design for breeders. Bylo to náročné, ale den to byl moc milý a vydařený. Tak to je ten důvod, proč se tentokrát zpráva z porodní bedny opozdila, pardon. Paní fotografka chová rhodéské ridgebacky, což je, jak známo, také šestá skupina FCI, tak po práci bylo o čem povídat. Naše štěňátka se chovala poměrně gramotně. Někteří čiperní jedinci sice věčně odcházeli ze záběru, ale s tím se nedá nic dělat, to se zvládnout musí. Aspoň bylo vidět, že tu nemáme žádné bábovky!

Včera byl pro jednu z holčiček velký den. Přijeli si ji vybrat první zájemci. Vážili cestu dlouhou přes tři sta kilometrů a nelitovali. Líbila se jim celá kompletní partička, se kterou se seznámili hned po příjezdu. Maminku Meiru neměli příležitost poznat blíž, té bylo hned jasné, že důvod jejich návštěvy se jí ani trochu nezamlouvá;  dávala to dost zřetelně najevo. Holčička, kterou si manželé nakonec vybrali, na ně byla zvědavá hned, jakmile je uviděla, a jako první se na ně odvážně přišla podívat. Ochotně se nechala chovat a nedávala najevo žádné znepokojení. Nakonec se vrátila mezi sourozence a všechno bylo jako dřív, po odjezdu návštěvy si Maruška děti přepočítala a nehnula se od nich na krok.

Štěňátka byla při narození plus minus ve stejné váhové kategorii. Postupem času se oddělili lepší jedlíci a jejich přírůstky byly o poznání vyšší. Podotýkám, že to není tak, že by lepšími strávníky byli kluci. Je to 1+2, vede jednoznačně Helison, v závěsu s Habone a Hasmodií. Není bez zajímavosti, že jen Hasi a Sony jsou na špici už od narození, Hasi, dnes třetí, měla dokonce porodní váhu nejvyšší, Habone, dnes druhá, byla třetí od konce. Zkušenost nás naučila tomu nepřikládat přehnaný význam, pro zajímavost: v našem předchozím vrhu byla od narození suverénně největší maminka dnešních štěňátek Meira, byla proti ostatním na první pohled o tolik větší (inspirováni Cimrmany jsme jí říkali Obryně Stáňa)! No a dnes? Výškou je přesně uprostřed rozpětí daného standardem a její váha je optimální, výšce odpovídající.

Tak dnes to jsou už čtyři týdny... Z bezmocných mimísků tu je netrpělivá partička kluků a především holek, která se umí pěkně nahlas ozvat. Z čisťoučkého prostředí v porodní bedně se stalo jejich bojiště, při pohledu na něj je slovo čistota to poslední, co člověka napadne. Však taky dnes je den D: den stěhování. Maminka Meira je nečekaně trpělivá, když potomci zavelí, hned je k dispozici s krmením, ale to už nestačí, pro osm krků už toho není dost. Období štěněcí kašičky bylo krátké a nebylo úspěšné, granulky vedou. Snad na jejich chuť byli prckové lépe připraveni, vždyť je baští maminka a tak jejich příchuť má i její mlíčko. A zítra budou mít svou první návštěvu holčičky, z nichž některá se dozví, kdo budou její lidé a kam se bude za nimi stěhovat...

Zítra budou mít štěňátka zase další narozeniny. Čtyřtýdenní. Tedy přiznám se, že poslední týden nám dala ta partička prcků zabrat. Učili jsme se přikrmovat a to tak, že všichni. Oni baštit, my nabízet. Překvapilo nás, jaké obstrukce dělali se štěněcí kašičkou připravovanou ze štěněcího mlíčka. Po několik dní zlobili, že jsem začínala mít obavy, zdali se vůbec naučí jíst z misky. Pak jsme mimoděk přišli na to, že nemají odpor k jídlu, ale ke kaši. Nikdo si ji neoblíbil, fakt nikdo, jen mamina Meira. Pak jsem jednou nesla Meiře granulky, samozřejmě štěněcí, a nevím, co mě to napadlo, položila jsem misku štěňatům pod nos. No a oni na to slyšeli. Honem jsem jim ji odebrala, voda, kterou byly granule zalité, nebyla převařená, ale příště jsem je převařenou zalila; konečně se to zlomilo a začínalo to být čím dál veselejší....