Tak už nás je zase o jednu méně. Včera jsme na poměrně dlouhou cestu zamávali Luně (Hasmodia). Luna své majitele už znala, byli si ji osobně vybrat. Ale protože to bylo víc jak před  měsícem, byli překvapeni, jak jejich holčička vyrostla, odváželi si osmikilovou princeznu. Už máme první zprávy, cesta proběhla v naprosté pohodě, Luna ji prakticky celou prospala, což je ten nejlepší scénář. Tak holčičko naše milovaná, buď hodná, dělej Lucii a Reinholdovi jen samou radost, a nezapomeň na nás!

V poměrně rychlém sledu by v tomto týdnu měli odcestovat tři prckové. Nejdál to bude mít Hamík. Výbavu už mají připravenu, poslední se, jako vždy, nakupovaly obojky. Jinak už je všechno pěkně v taškách. Když někdo začne scházet, ještě pořád je jich tu tolik, že si toho ani nevšimnou a řádí se stále stejnou vervou. Ale jsem zvědavá za týden...

K večeru jsme měli návštěvu. Za Lízou (Halliza) přijeli její noví majitelé. S manželem jsme nevěřili svým očím: holčička totiž předvedla úplně identický taneček, jako  minulou sobotu Habbi před svou novou paní majitelkou. Dávala roztomile najevo, že na to ona nehraje, prostě žádné novoty. Oni to prostě předem fakt VĚDÍ! Ovšem laskavá náruč paní majitelky byla taaaak lákavá, že Lízinka nakonec měla naopak hlasité výhrady, když byla zpátky zařazena mezi své sourozence. Jenže nešlo to jinak, bylo třeba formalitám učinit zadost a u toho jsme nechtěli být rušeni. No a tak vše je vyřízeno a ráno pojede beruška už ne naše daleko, do svého nového domova.

V příštích dnech se chystají na cestu ke svým novým rodinám hned čtyři andílci. Samozřejmě jsme s novými majiteli v trvalém spojení, domlouváme vše potřebné a posíláme aktuální fotky. Udivené reakce, jak ti dovedové rychle rostou, jsou na denním pořádku. Každé štěňátko má své zavazadlo a svůj spis, které se postupně plní. Starosti s tím spojené nám nedávají moc prostoru k přemýšlení o tom, jak nás bude valem ubývat. I když předem víte, že čas loučení zákonitě nastane, za těch pár týdnů vám stejně prckové přirostou k srdci, s tím se nedá nic dělat...

Když se naši andílci rozprchnou po bytě, jen tak tak se dají uhlídat; jeden neví, co dřív. Kočkování a honičky nabírají na obrátkách. Když nastane čas, že se mají v ohrádce hodit do klidu a pokud možno usnout, občas není jednoduché někoho polapit, tak se tréninkem zdokonalili v běhu a úhybných manévrech. Zájem o všechno, co se vyskytne v jejich dosahu, je nevídaný. V současné době dosáhli takového vzrůstu, že nebezpečné jsou ubrusy. Zrovna včera vzal za své můj nový "holubník" na svíčky, stačilo zatáhnout za ubrus a holubník byl na zemi a skleněné výplně oken vzaly za své. Předvídavost je tedy nepostradatelná!