Někdy mám podezření, že si štěňata pletou medvěda se svojí maminkou. Zrovna na téhle fotce to vypadá, jako kdyby ti dva dovedové vpravo hledali, kde má medvěd dudlíky; přesně takhle se propracovávají ke spodním strukům Meiry. Začíná tu být pěkně veselo. Nejraději bych v porodní bedně trávila celý den, ale to nejde, máme také ostatní psy. Z nich na štěňátka je nejvíc zvědavá Fanynka, ta se svými plyšáky v jednom kuse operuje za dveřmi porodnice. Vzpomínám si, když měla štěňátka Hispánka, jak Cali také pořád byla zvědavá, co se za těmi dveřmi děje, a když jsem jí konečně dovolila se jít podívat, mrkla na ně a zatvářila se dost výmluvně: TO KVŮLI TOMUHLE SE TU TAK NADĚLÁ?

U štěňátek je v plném proudu výměna srsti, barevně se mění, říká se tomu pročištění. Odchází ta delší srst, de facto bílá ustupuje černé. Dobře to je vidět na Líze (Halliza). Všechen ten melír na hlavičce bude mít nakonec barvu černou. Jinak už jsme připravili velké společné misky a připravujeme se na první zkoušku kašičkou. To bývá docela zajímavá a roztomilá podívaná. Nakonec se vždycky musí povolat maminka, aby dojedla zbytek v misce a očistila si svoje dítka; stejně pak musí přijít ke slovu mokrá žíňka, aby na nich zbytky kaše nezaschly, to by bylo nepříjemné nadělení!

Naše štěňátka se chystají na své první životní změny. Především se budou stěhovat do ohrádky. Je na čase, aby pochopila, že svět nejsou jen stěny porodní bedny. Také už nedočkavě vyhlížíme jejich třítýdenní narozeniny. Už máme nakoupenou první štěněcí kašičku a sušené štěněcí mlíčko, začneme přikrmovat. Nakrmit osm hladových štěňat ve vývinu začíná být pro maminku Meiru vysilující. Je až nečekaně trpělivá, ale určitě se už těší, až si trochu vydechne a role živitelky nebude výhradně na ní. Nejkrásnější chvíle jsou, když se prckové probudí a dají se do pohybu. Jejich krok je už jistější a začínají projevovat zájem nejen o struky své maminky, ale roztomile si všímají existence svých sourozenců.

V porodní bedně začalo být pořádně živo. Prckové se batolí a nacvičují vrčení a štěkání. Dnes ráno nám dali dost hlasitě najevo, že maminčin mléčný bar brzy nebude stačit. Do toho nespokojeného křiku se opřeli se vší parádou, to jim tedy jde. Chdinka maminka se ani nejprve nenasnídala, nemohla to poslouchat. Jinak mě pořádně překvapili. Na jednom místě v porodní bedně bylo takové větší mokro a jinak po loužičkách ani památky. Jestli se nepletu, oni si vyčlenili za tím účelem jeden kout a jinak mají čisto. Zřejmě si tak zvykli na maminčin vzorný úklid miminkoviště, že teď, když už to maminka nestíhá, se jim to nezamlouvalo. Když jsem jim převlékla čisté povlečení, dala jsem na to místo miminčí hygienickou podložku. Tak uvidíme...

Po otevření očí je tu čas otevírání oušek, která už začínají mít tvar správných uší loveckých psů. Noc na dnešek byla zvlášť příjemná, namísto kolem druhé hodiny ranní mne cvrkot v porodní bedně probudil až před pátou! Od narození prcků to byla první noc vcelku, takový milý dárek od štěňátek, paráda. Jakmile se prckové nakrmí (velmi si užívám a považuji toho, že baštu ještě nemusím připravovat já - řekla bych, že to je poslední týden, co to kompletně obstará Maruška), mažu ven s maminkou Meirou. Po příchodu a umytí její mléčné lišty a tlapek jdu připravit její plnou misku, tuto chvíli Meira tráví v mé posteli. A zase to všechno začíná nanovo: převléknout povlečení v porodní bedně, zvážit štěňátka...