Asi to nebude trvat dlouho, ale se štěňátky je to pohoda. Potravu si obstarají u maminky, nepořádek ještě nenadělají, v tomto ohledu je Meira mimořádně pečlivá. Když nejedí, tak spí. Ani s focením se moc nechytáme, udělají sotva nějaký ten krůček a usínají. Máme za sebou první odčervení, co si pamatuji na tuto operaci u jiných vrhů, tentokrát se to prakticky obešlo bez vzteklého prskání. Ne snad, že by z toho prckové byli nadšení, ale vzali to jako nezbytnou věc. Prostě to párkrát polkli a bylo to, v porodní bedně ani stopa po červeném drontalu. Zítra máme v plánu střihání drápků. Maminka Meira si nezaslouží mít od prcků škrábance. 

Tak všech šestnáct oček je otevřeno či pootevřeno. Dnes konečně proběhne avizované první odčervení, včera jsme bohužel měli personální deficit. Maminka Meira už dovoleně opouští porodní bednu a chodí si odpočinout na své lehátko. Pozná se to hned, za její přítomnosti tolik loužiček nikdy nepřibude. Také se pozná, jak jsou štěňátka zvyklá na její super servis. To takhle občas nějaké nešťastné štěňátko začne zmateně pobíhat po bedýnce a za tesklivého pofňukávání hledá maminku, aby mu namasírovala bříško. Maminka z lehátka všechno slyší, na takové naléhavé předvolání se dostaví a dá to do pořádku...

To byla noc. Nevím přesně, jestli to má přímou souvislost, ale: prckům se právě začínají prořezávat první zoubky a dnešní noc za moc nestála. Nebyl to nějaký zvlášť velký hluk, ale namísto obvyklého pomlaskávání a spokojeného pobrukování se z porodní bedny co chvíli ozývaly stížnosti. Přitom maminka ukázněně kojila a ležela při tom přímo předpisově, všechny dudlíky byly přístupné. Už asi dva dny totiž ve dne zkouší krmit dítka vsedě, což nerada vidím. Ke strukům se dostane jen část štěňátek a maminka Meira ty neúspěšné nechá, ať si poradí. Poradit jim musím nakonec já. Maminku položím a má po žížalkách...

Ano, ano, máme zpoždění! Vina není na naší straně, nejprve nešel internet a následovaly překážky objektivního charakteru (vyšetření u lidského lékaře). Dopoledne si Meira musela poradit bez mé asistence, ale jak pravil muž, vedla si nesmírně dobře (až mi to chvílemi připadalo, že by si sama poradila stejně zdatně, ale to jsem asi nějak špatně pochopila). Prckové jsou pěkně kulaťoučcí a tváří se nadmíru spokojeně. Mají pěkně dlouhé uši, ty jim asi nyní rostou přednostně. No a zítra máme hodně náročný program: budeme prvně odčervovat a chtělo by to i ostřihat drápky, tak uvidíme, jestli to není plán až příliš ambiciózní...

To to letí, pozítří už jim budou celé dva týdny. Však se nám štěňátka také pomalu staví na nožičky. Někteří udělají pár krůčků a následuje kotrmelec, jsou roztomilí a zábavní. Maminka Meira má čím dál větší apetit a z toho máme velkou radost. Pěkně všechno slupne a ve své výrobně mléka zpracuje, asi má dobrou recepturu, podle zájmu štěňátek soudíc. Bohužel jsme se jí netrefili do chutě s tvarohem. Manžel byl na nákupu sám a namísto toho ve vaničce nakoupil kostky. I když jsem ho zředila a našlehala, osobně bych rozdíl nepoznala, naše Maruška o něj nestojí. Tak se dnes musí pro ten správný tvaroh a z jaroměřického se bude péct...