Konečně jsem napravila resty; fotogalerie štěňat jsou doplněny. V sekci věnované štěňátkům Hispánky je zařazen seriál o snídani: nejprve připravím podnosy, pak se vracím do kuchyně pro misky; než se stačím vrátit, prckové s podnosy halasí, že to připomíná významné poklepávání příbory nedočkavých strávníků a hned se pouštějí do bašty (složitému systému  jejich preference jednotlivých misek nemohu přijít na kloub).

Kupodivu, když po prťatech zbyde sem tam něco v miskách, velcí berňáci (s výjimkou maminky Hispánky) si toho ani nevšimnou, přestože za normálních okolností vyluxují úplně všechno. Spolupráce zatím nefunguje ani ohledně hraní, Alabastr se opakovaně marně snaží někoho přimět k honičce, malí se zatím kočkují jen mezi sebou.

Dnes prvně štěňata nespala v porodnici. Vzhledem k tomu, že jejich noci bývají docela veselé, tedy pro ně (po jídle rozhodně nevěnují spánku a čím jsou hlučnější, tím jsou spokojenější), měla jsem z toho docela obavy, ale prckové mne hodně potěšili, je vidět, že s novým pokojíčkem jsme se jim strefili do noty; měli mejdan těsně před půlnocí a pak až v pět ráno. Tak jsem se naposledy vyspala, když ještě nebyli na světě!

Jak vidíte, prckové nám tu již pěkně průzkumničí. Jeden aby byl neustále ve střehu, kam šlape. Kojeneckou podložku, na kterou se chodili vzorně vyprazdňovat, tu tahají jako hračku a to, co by mělo být na podložce, je všude jinde, jen ne tam.

Přestože prckové již začínají přijímat i jinou stravu, než tu nejoblíbenější od maminky, přece jen má její mlíčko stále nezanedbatelné místo v jejich jídelníčku; při sání ale dávají Hispánce tak zabrat, že je krmí spíše až po upozornění, než sama od sebe, a je na ní vidět velké sebezapření; ovšem stejně jako ve všech  ostatních případech je věrná svému krédu nedělat potíže.