Maminka Bijou zahájila odvykací kůru štěňátek - už kojí jen cca 3x denně, vždycky až na závěr jejich jídla, aby mlíčko dětičky měly jako desert. Ne všichni prckové pochopili stejně rychle, že jestliže chtějí mít bříška naplněná, spoléhat se jen na maminku není možné, ale nakonec nad miskou neohrnuje čumáček nikdo. Při každé další baště je miska víc prázdná.Spánek na dnešek už byl nepřerušený, nikdo neměl uprostřed noci nějaké vlastní názory a nebudil sourozence, že si udělají noční mecheche. Paráda!

V deníku chovatele jsou 30. až 35. den života štěňat charakterizována jako období her s tím, že převažují hry na dominanci a hierarchii. Ráda tu naši partičku při hrách pozoruji. Včera dostali novou hračku, jmenuje se "hydrant plnící". To je hračka z gumy zvlášť pevné, která by měla odolat i jehličkovým zoubkům štěňátek (no, uvidíme). Tvarem připomíná zvon, do něhož se dá nějaká dobrota a štěňátko se zabaví, když se snaží ke kořisti dostat. U nás zatím dělá službu bez plnění - nenapadá mne dovnitř nic lepšího než paštika a na takové "delikatesy" mají prckové ještě dost času, řekla bych.

Porodní bedna je minulostí! Její postranice mají sice dostatečnou výšku, ale prckové objevili, že významně povyrostou, když si stoupnou na "bidýlko", tzn. na zábranu, která chrání malinká štěňátka před zalehnutím maminkou. Neměli jsme jistotu, že místo spaní nebudou nacvičovat skoky do výšky s následným pádem na tvrdou zem, tak jsme je přestěhovali do pelíšků, které lze obkroužit ohrádkou. Do života štěňat to vneslo více neklidu, jakmile totiž zahlédnou maminku Bijou, musím je za ní pustit, protože se dožadují jejích nadnormativních mléčných zásob bez ohledu na to, že jestli jsou nebo nejsou po jídle z misky.

Štěňátka právě začala žít svůj druhý měsíc. Jsou čiperná a velice zvídavá. V rámci lekcí "Štěně poznává okolí" se snažíme jim každý den představit něco nového. Kupodivu jako nepříjemná záležitost se ukázal dost oblíbený pískací tenisák. Běžně si s ním hrají, půvabně ho zkoušejí nosit v zubech, ale na to, že píská, sami prckové nepřišli. Nenapadlo mne, že zapískáním před tím, než jsem jim ho podala, mohu způsobit paniku: zvuk je překvapil a vůbec se jim nelíbil - všichni se rozprchli a dělali neviditelné psy. Stačilo několikeré zapískání a panika je úplně pryč...

První narozeniny: jsou to psi jaksepatří a těžko uvěřit, že těm prckům je pouhý měsíc, a to právě dnes! Do jejich zvukové výbavy patří už také vrčení, a to takového kalibru, že je s podivem, že se  ozývá opravdu od této partičky. Není divu, štěňátka začínají nacvičovat uchopení za krk a třepání kořistí a ne vždycky je na to "kořist" zvědavá, zvláště, pokud se zrovna oddává odpočinku. Největší zábavou jsou potyčky dvojic, kdy se se zvláštní oblibou vzájemně okusují. Když se mezi zoubky připlete dlouhé bernské ouško, to jsou potom slyšet opravdu naléhavé stížnosti.