Hájemství bernských honičů :: Bohemia Hill

Bernský honič úspěchy

H O R K Á   N O V I N K A !     Novými polskými šampiony jsou naši dvouletí sourozenci

GOLDA MEIR BOHEMIA HILL a GENTLEMAN FINCH BOHEMIA HILL !!! 

Více »

Prezentace na výstavách


MVP Lucemburk 2.9. 2006

02.09.2006

02.09.2006

Rozhodčí: Cottafavi Palmiro (LUX)

ICH Bandiére Syrinx Bohemia (6.6. 2003 - 9.9. 2017) .: Open class: excellent 1, Best Male Dog, CACL, CACIB, BOB

ICH California Lady Alison (nar./born on 9.5. 2004).: Open class: excellent 1, Best female Dog, CACL, CACIB

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

pan rozhodčí Cottafavi

02.09.2006zoom

pan rozhodčí Cottafavi

MVP Luxembourg

02.09.2006zoom

MVP Luxembourg

Cali a Bandiére

02.09.2006zoom

Cali a Bandiére

MVP Luxembourg

30.09.2006zoom

MVP Luxembourg

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

Bandiére

30.09.2006zoom

Bandiére

Bandiére

02.09.2006zoom

Bandiére

MVP Luxembourg

30.09.2006zoom

MVP Luxembourg

MVP Luxembourg

30.09.2006zoom

MVP Luxembourg

Cali a Bandiére

02.09.2006zoom

Cali a Bandiére

Luxembourg

02.09.2006zoom

Luxembourg

Luxembourg

02.09.2006zoom

Luxembourg

Luxembourg

02.09.2006zoom

Luxembourg

Cali a Bandiere

02.09.2006zoom

Cali a Bandiere

Naše v pořadí již pátá mezinárodní výstava v Lucemburku byla zároveň dvojnásobnou premiérou: pioprvé se s námi vydal bandiére a my byli zatraceně zvědaví, jak si povede. Jsou s Kalinkou podobné typy, proto jsem je přihlásila do soutěže o nejkrásnější pár, což byla druhá premiéra, ale nebudu předbíhat.

Jako obvykle jsme ráno do výstavní haly LUXEXPO dorazili mezi prvními. Vyhledali jsme svůj kruh, tentokrát to byla devítka; "startovní listina" již byla vyvěšena a vypadala docela slibně: bernští honiči startovali jako třetí plemeno za francouzskými bassety (Basset Artésien Normand) a francouzskými trikolory (Francais tricolore) - ti jsou našimi stálými souputníky, jen naprosto výjimečně se nepotkáme ve výstavním kruhu ( zcela jistě se potkáme v závěrečných soutěžích). Pořadí vyvěšené u kruhu ovšem nekorespondovalo s pořadím podle katalogu: pan rozhodčí postupoval podle katalogu a to bylo pro nás méně příjemné, neboť jsme přehled plemen uzavírali.

Tentokrát překvapilo nezvykle málo vystavovatelů z České republiky (22). Tradičně vysoký byl počet Francouzů (1106), Němců (779) a Belgičanů (729); celkově bylo vystavovatelů 3694, což rozhodně není málo (v Lucemburku se výstavy pořádají dvakrát do roka a tato podzimní není kvalifikační pro CRUFTS). Málo bylo tentokrát i Poláků a Norů (po 7) a Chorvatů (8).

Dopoledne ubíhalo velmi příjemně, v našem kruhu se prezentovala plemena navýsost zajímavá (thajský ridgeback, faraon a jeho zmenšená kopie Cirneco dell´Etna, několik druhů podengů - učaroval nám Podenco Ibicenco). Trochu jsme znervózněli, když jsme zjistili, že odpolední soutěže začínají za hodinu a před námi je na řadě ještě 40 psů; začalo to být napínavé.

V Lucemburku je obvyklé, že rozhodčí posuzují velké množství psů (tentokrát jich náš pan rozhodčí měl přiděleno 90!); v takovém případě se podle regulí FCU nemusejí vydávat písemné posudky. Tato skutečnost tentokrát postup nikterak neurychlila - pana rozhodčího práce evidentně bavila a kompletní posudek vyslovil ústně (mohu-li soudit podle nás, v jeho řeči nešlo jen o posudek, se zájmem pohovořil i o jiných věcech, s námi kupříkladu o své dvojí návštěvě Prahy). Přiznám se, že i tenhle způsob byl mnohem příjemnější, než ten opačný (také jsme to zde zažili), kdy rozhodčí na psa koukne a vidí, vyplní tabulku na diplomu a hotovo.

Nastoupily shiby a chow-chow. Po skončení jejich prezentace (27 "kousků"!) se kolem pana rozhodčího vytvořil živě diskutující hlouček; ve všech okolních kruzích bylo pusto a prázdno.

Užuž to vypadalo, že v našem kruhu také padla, když Francouz s bassety se šel přeptat, co a jak. Hlouček se neochotně rozpustil a jelo se dál. My jsme byli do kruhu povoláni po čtvrté hodině. Předchozí martyrium bylo překryto příjemným zážitkem v kruhu: pan rozhodčí se našim psům věnoval se stejnou pečlivostí, jako všem předchozím. Ani jednomu nic nevytkl, naopak si velmi pochvaloval jejich skvělou výstavní kondici i exteriér. California přesvědčila svým temperamentem, krásnou hlavou, horní linií a správným úhlením, Bandiére slavil celkově obrovský úspěch, pan rozhodčí výslovně vyzdvihl jeho noblesu, samčí výraz a hruď (bylo toho řečeno mnohem více, avšak německy, takže jen uvedeným jsem si stopro jistá). Kalince její ocenění přineslo nárok na titul Champion de Luxembourg.

Vše jsme nechali ležet, jak to bylo, a běželi jsme k Ring d´ Honneur a bylo to taktak. Párů se prezentovalo 26 a my nepostoupili ani do užšího výběru, ale alespoň jsme si to vyzkoušeli.

Pokud již pracujete na výstavním kalendáři pri příští rok, jarní výstava se bude konat 31.3. a 1.4. a podzimní 1. a 2.9. 2007, tak nezapomeňte alesoň jednu z nich na program zařadit!

 

POSTŘEHY

Výstavy v Lucemburku jsou nesmírně milé a příjemné, vládne tam francouzský duch a je všudypřítomný, zároveň se tam ale setkáte s  německou pořádkumilovností.

Na všechno je dost času, tomu je přizpůsoben i začátek posuzování v kruzích - je stanoven na desátou hodinu. Vystavovatelé si u stolků popíjejí víno, jsou nadšeni z přátelských setkání a vše probíhá pod heslem "carpe diem".

Inspirováni tímto přístupem jsme se opět rozhodli si návštěvu Lucemburska jaksepatří užít - tentokrát jsme to konečně zrealizovali. Původní plán byl velkorysejší-chtěli jsme do hotelu (jako obvykle Campanile, už jsme o něm psali) dorazit kolem poledne, ale nevydařil se nám start a přidaly se dopravní komplikace v Německu (dvě hromadné dopravní nehody a několikeré omezení z důvodu výstavby - to se ovšem s tím, na co jsme zvyklí u nás nedá vůbec srovnat, jednak se uzavírá pouze nezbytmě nutný úsek na nezbytně nutnou dobu a jednak se na omezení fakt pracuje!). Navíc bylo horko a bylo třeba dělat více přestávek kvůli psům.

Nakonec jsme dorazili večer, uondaní, ale spokojeni, že jsme měli pokoj rezervován, řada zájemců před námi neuspěla. Návštěvu oblíbených míst jsme si nechali ujít,  protože jsme prozíravě zůstávali i noc po výstavě. Vydali jsme se do nedaleké příjemné restaurace na večeři a příjemné večerní posezení. Psi byli spíše unavení než hodní, ale výsledek byl tentýž, natáhli se nám k nohám a vůbec jsme o nich nevěděli.

Do centra jsme se vydali po výstavě - s ohledem na pokročilou dobu jsme jeli přímo, bez mezipřistání v hotelu; zdálo se, že i psům se ten nápad  zamlouvá. Hned u parkoviště je příjemný parčík, který je nadchl. Procházka večerním městem po místech známých ještě z doby, kdy jsme o výstavách v Lucembursku neměli ani ponětí, pak za únavný den náležitě odškodnila i nás. Pravý ráj na sebe vzal podobu posezení na terásce kavárny v malebném centru města; zavítáte-li na ta místa, určitě navštivte Caffé Veneziano na rue Philippe a dejte si irskou kávu: chutná výtečně a pořádný panák  tullamorky tam fakt je!

« Zpět

All right reserved Copyright: JUDr. Radana Menšíková 2008 - 2017                                                                    JustLogin | Webové aplikace, design, hosting.