Hájemství bernských honičů :: Bohemia Hill

Bernský honič úspěchy

H O R K Á   N O V I N K A !     Novým světovým vítězem se v Amsterdamu stala naše milá šampionka, evropská vítězka jr. a klubová vítězka jr.

GOLDA MEIR BOHEMIA HILL !!! 

Více »

Prezentace na výstavách


EURODOGSHOW Kortrijk

17.11.2007

17.11.2007

Rozhodčí: de Giuliani Claudio (IT)

ICH Abax od Vrchlického potoka (1.6. 2000-30.8.2013): .: Champion class: excellent 1, CAC, CACIB, BOB

ICH Hispania Bencilla (nar./born on 7.7. 2004).: Champion class: excellent 1, CAC, CACIB

Alabastr Bohemia Hill (8.6. 2007-23.1.2017).: Baby class: very promising 1

EURODOGSHOW 2007

28.02.2009zoom

EURODOGSHOW 2007

EURODOGSHOW 2007

28.02.2009zoom

EURODOGSHOW 2007

EURODOGSHOW 2007

28.02.2009zoom

EURODOGSHOW 2007

EURODOGSHOW 2007

28.02.2009zoom

EURODOGSHOW 2007

EURODOGSHOW 2007

28.02.2009zoom

EURODOGSHOW 2007

EURODOGSHOW 2007

17.11.2007zoom

EURODOGSHOW 2007

01.03.2009zoom

01.03.2009zoom

01.03.2009zoom

01.03.2009zoom

01.03.2009zoom

 Jak už to s plány bývá, ne vždy vyjdou do puntíku; tak to bylo i s naším odjezdem na Expedici Kortrijk 2007. Malá zdržení i nečekané povinnosti se v den odjezdu řetězily a způsobily, že namísto ranního odjezdu jsme Hájemství bernských honičů pustili teprve  dvě hodiny před půlnocí a měli jsme co dělat, abychom do cíle dorazili včas...

Prolog

Jeli jsme celou noc, odpočinek jsme si nemohli dovolit; obytné auto je co do rychlosti limitováno, v našem případě i tím, že jej používáme jen jednou ročně a respekt je tedy namístě. Na německém území jsme ochutnali od všeho: v Bavorsku sníh, v Sársku slunečno, a že bylo na co se dívat! Konečně byl před námi kruh hvězdiček z označením Belgie. Do Kortrijku jsme dorazili za tmy. Cesta na výstaviště Expo Kortrijk (nebo také Kortrijk Xpo) je perfektně značená na kartičce, která slouží jako vstupní list. Areál je snadno k nalezení. Pořadatelé tentokrát zvolili jinou strategii při obsazování parkoviště a část určená karavanům nebyla zdaleka tak příznivě umístěná, jako minule.

První den

Ráno před výstavou se venčilo postupně, důkladně, pěkně každý zvlášť, žádné bláznění. V areálu jsme potkávali skupinky berderek, které sršely energií a nebylo pochyb, že se těší na svá vystoupení. Malí kluci z nich byli u vytržení a zastrašovali je mohutně, borderky o ně okem nezavadily, natož aby se s nimi zdržovaly. Dokončili jsme poslední přípravy a šli jsme na to. Prckové se s maminkou vezli v plastové kennelce, i tak byli notně vykuleni.

Jak jsem již zmínila, vstupní list má podobu karty, před vstupem se fronta dělí na karty modré (mají placeno) a karty červené (platí před vstupem), to jsme všechno popsali podrobně minule. Na kartách najdete vše, co zpravidla lovíte v katalogu - katalogová čísla psů, jméno rozhodčího, číslo haly i číslo kruhu. Erárních klecí je tolik, že se ani neobsadí. Naše místo bylo v hale 1, kruh 8. Hned ráno jsme se potkali s panem Dielensem Abramsem, chovatelem bíglů z Belgie, který nám blahopřál k první úrodičce štěňat (seznámili jsme se před třemi lety v Lucemburku, kde byla Kalinka coby štěndo a panu Abramsovi učarovala). Náš rozhodčí pan Claudio de Giuliani posuzoval kromě švýcarských honičů také honiče polské, hamiltony, bígly a dalmatince.

Naši prckové, kteří výstavní ovzduší ochutnali prvně v životě, vděčně vklouzli s Kalinkou do jedné z erárních klecí, Hispánka s Abaxem se složili do druhé. Dokud byl kruh prázdný, vzala jsem kluky očichat si terén. Oba monitorovali centimetr po centimetru, časem se nechali přemluvit k nasazení výstavních vodítek. S přimhouřením obou očí se nanečisto v kruhu předvedli. Časový plán nám byl nakloněn, před námi bylo jen jediné plemeno.

První přišel na řadu Aristo. Právě, když měl opustit bezpečí klece, probíhala před ní výměna názorů několika bíglů a náš malý hrdina se zjevně domníval, že ho chci do akce zapojit. Popadla jsem ho a odnesla. Je zcela namístě vyseknout panu de Giulianimu poklonu:  když byl vykulený Aristo postaven doprostřed kruhu, pan rozhodčí nám nechal na výběr, jak se v kruhu rozkoukáme. Proběhli jsme si kolečko, Aristo pochopil, o co půjde a poněkud se uvolnil. Do prohlídky těla se nijak nehrnul a pan rozhodčí natáhl ruku pro motivační frolík, který u mne zahlédl, tím pádem se s Aristem dohodl (prohlídka byla spíš láskyplná než důkladná). Moje asistence spočívala v tom, že jsem chlapečka nenechala vycouvat. Pokračovali jsme dvěma kolečky a přímkou, následovala rychlá výměna čísel a kluků a Aristo čekal, jak dopadne měření sil s Alabastrem.

Ten nejprve předvedl své parádní číslo - zmítání na vodítku; pan rozhodčí mu to rozmluvil, ani jsem nepostřehla jak. Basty se nakonec předvedl poměrně obstojně. Pokud jde o baby třídu, hlavním cílem pana rozhodčího evidentně bylo neotrávit vystavovatele a nevyděsit vystavované a dělal to s ohromnou noblesou. V závěru nechal nastoupit oba kluky najednou, což oni z domova neznali a pojali to jako výzvu k honičce; pokračovali i po tom, co jsme si je prohodili. Pan rozhodčí nehnul brvou a nevyhodil nás z kruhu. Rozhodl o vítězi: Alabastrovi pokynul rukou k číslu 1, Aristovi k dvojce. Okolo sedící publikum (v Kortrijku se kolem kruhů sedí na židlích) přiměl k potlesku a Alabastr si pyšně vykračoval, užíval si to, v ten okamžik se zkrátka našel.

Veškerá naše příprava na výstavu se pochopitelně točila kolem štěňat; doufali jsme, že naši světoví vítězové od loňska nic nezapomněli a ti nás nezklamali. Abaxovou silnou stránkou je předvedení v pohybu a pan rozhodčí jej nechal obíhat víckrát, než bývá zvykem, přičemž uznale pokyvoval hlavou, po rozdováděných štěňatech přišla seriózní Abaxova prezentace vhod. Hispánka se předvedla stylem "přece vím, co se po mně chce". Posudky se v Kortrijku nevydávají písemně, ale pan rozhodčí obšírně své posouzení komentoval. Abax přesvědčil elegancí pohybu, Hispánka perfektními liniemi a krásnou hlavou, Alabastr celkovou mohutnou konstitucí a Aristo pohlednou hlavou. Potvrdilo se, že každý rozhodčí je na něco zaměřen, pan de Giuliani si všímá hlav.

Při čekání na odpolední soutěže jsem postupně vodila venčit psy do vyhrazeného prostoru (v halách opět působili milí skautíci a ochotně po pejscích vše uklízeli). Právě jsem šla s Kalinkou, když mi o ucho brnklo slovo "Laufhund". Elegantní pán (později jsem zjistila, že to byl sám president výstavy pan Dr. Bruno Misselyn, který rozmlouval se svým společníkem, přimhouřeně Cali pozoroval a přemýšlel. Pomohla jsem mu : "Berner Laufhund". Odměnil mne dlouhým monologem ve francouzštině, pochopila jsem, že plemeno znal, avšak nemohl si vzpomenout.

O něco později (právě jsem vytahovala z klece Alabastra) tito dva muži přišli k nám a začali si s námi o bernských honičích povídat. Teprve jsem si všimla, že tím druhým je sám president FCI pan MVDr. Hans Müller, který je rozhodčím i pro naše plemeno: zavedl řeč na výstavy v České republice (věděl, že ve stejném termínu jako EURODOGSHOW probíhá výstava také v Praze a ocenil, že jsme vážili tak daleký výlet). Pozoroval po očku Alabastra (ten se s ohromnou vervou předváděl) a konstatoval, že je to nádherný pes. Po rozloučení v nás dost dlouho přetrvával moc příjemný pocit.

Druhý den

Letos jsme se rozhodli, že v Kortrijku pobudeme po oba výstavní dny, v sobotu jako vystavovatelé, v neděli jako diváci. Sobotní podívané na souteže v Ehrenringu jsme si moc  neužili, byli jsme jejich součástí, ale nedělní podívanou jsem si ujít nenechala. Moderátor měl slušné znalosti o jednotlivých plemenech. Každý rozhodčí byl představen a uveden s náležitými poctami (pohasla světla, kužel osvítil pouze vlajkonoše s vlajkou vlasti rozhodčího). Nejvíce mne okouzlil "náš" pan rozhodčí de Giuliani, který v čestné aréně posuzoval jednu ze skupin FCI: jeho prohlídka bala vskutku důkladná (i zuby a prohmatání těla) a po vyhlášení výsledků obešel všechny, kdo nezvítězili, vystavovatelům s úsměvem podal ruku a teprve pak se odebral fotografovat s vítězem. Tento pán by mohl vyučovat noblesní způsoby.

První soutěží byl "Nejkrásnější pár dne"; na první pohled mne upoutala křehká blondýnka, jež nikoli bez potíží vedla dva nádherné barzoje. K mému překvapení vůbec nepostoupila, ani do užšího výběru. Po párech následovala přehlídka chovatelských skupin, blondýnka přivedla barzoje tři a...vyhrála! Následovali veteráni, štěňata a junioři; rozhodčí napínali soutěžící i diváky: provedli užší výběr, vyhlásili místo čtvrté a třetí a po protahovaném napětí byl s fanfárou vyhlášen vítěz - místo druhé vešlo ve známost jaksi mimoděk.

Rozhodčí pan Malo Altrudo ze Španělska vybíral Best in Show: do arény za poletování konfetů napochodovali představitelé jednotlivých skupin FCI v tomto pořadí (posléze rozhodčí určil jejich umístění):

Bobteil (Belgie-2. místo)

Bernský salašnický pes (Belgie-1. místo)

Bulteriér (Španělsko-3. místo)

Jezevčík (Chorvatsko-9. místo)

Americká akita (Itálie-5. místo)

Bígl (Belgie-8. místo)

Anglický setr (Itálie-6. místo)

Americký kokršpaněl (Dánsko-10. místo)

Pudl (Belgie-4. místo)

Whipet (Belgie-7. místo)

K vyhlášení vítěze celé výstavy dochází v neděli večer a mnozí zúčastnění funkcionáři sledující Showparade mají před sebou dlouhou cestu, přesto mi přišlo trochu líto, že pár z nich během slavnostního závěru zmizelo po anglicku a několik jich sledovalo velké finále v kabátech s aktovkou v ruce; škoda, těch deset minut pro vítěze se nějak nedostávalo. Ale celkový dojem: Paráda!

Pokud se rozhodnete navštívit 45. ročník výstavy EURODOGSHOW, poznamenejte si, že výstava se koná 15. a 16. listopadu 2008 a sledujte stránky výstavy www.eurodogshow.be!

 Epilog

V rámci výstavy pořádala klubovou výstavu  Královská unie klubů belgických ovčáků a také Královský klub chrtů, probíhaly i mnohé doprovodné akce:

Juniorhandling

Seniorhandling

Grand Prix agility

Dětský karneval

Ukázky tance se psem

Různé ukázky práce se psy.

Po oba výstavní dny od šestnácté hodiny probíhall v Ehrenringu slavnostní program, který má tradičně velmi slavnostní ráz, jde o soutěže

Nejlepší pár dne

Nejlepší skupina dne

Nejlepší pes belgické rasy

Nejlepší veterán

Nejlepší štěně

Nejlepší mladý pes

Vítězové skupin FCI

V naší šesté skupině FCI zvítězil bígl již zmíněného pana Abramse (v Best in Show byl shledán osmým nejkrásnějším psem výstavy!).

Na letošní výstavu bylo přihlášeno na 4 000 psů z 26 zemí; Českou republiku reprezentovalo 10 psů (z toho 4 z naší výstavní stáje). Z Belgie pocházelo 1 425 psů, z Francie 658 psů a z Lucemburska 383 psů. Počet psů z Německa nebyl nijak závratný - 168. Delegováno bylo 69 rozhodčích z 18 zemí. Z počtu vystavujících je zřejmé, že tato prestižní akce je mezi vystavovateli opravdu oblíbená, jedním z hlavních důvodů je jistě skvělá organizace. Na výstavu chodí tradičně hodně diváků - dosud nikdy nikde jsem neviděla kolem výstavních kruhů tolik pohybově  handicapovaných lidí.

Po první návštěvě Kortrijku jsme byli překvapeni, když před následující výstavou nám z Belgie přišla obálka, která obsahovala již vyplněné přihlášky prou psy, se kterými jsme se zúčastnili minule. Potěšilo nás, když jsme dostali od několika našich čtenářů zprávu, že je naše vyprávění o výstavě zlákalo k účasti.

K zvláštnostem výstavy patří  čtyřjazyčný katalog, který na čestném místě v rámečku obsahuje zdvořilé poděkování organizátorů výstavy všem majitelům psů, rozhodčím, handlerům a sponzorům. Dosud jsem se také nikde nesetkala se seniorhandlingem; za zmínku stojí, že chovatelské skupiny a páry neplatí poplatky za účast v soutěžích. Nezvyklý je počet rozdaných cen, v některých kategoriích se odměňuje až 10 psů, kteří se nejlépe umístí. Dalším specifikem je zadávání CAC: stejně jako CACIB jej obdrží pouze nejlepší pes a nejlepší fena daného plemene a nikoli vítězové tříd. Pokud jde o ceny, ty čekají na úplně všechny zúčastněné.

 

Pokud vás tato výstava zaujala, závěrem přidáváme ještě pár slov o její minulosti:

Něco čísel z historie EURODOGSHOW Kortrijk

Počátek této skvělé akce nesahá zase až tak daleko - do roku 1964, kdy se výstava konala vůbec poprvé (původně jako výstava pro malá psí plemena) pod patronací čestného předsedy panaJosé Miselyna ve městě Menen (Menin). Výstava se do dnršního dne vypracovala na nejdůležitější kynologickou událost Belgie s významným mezinárodním významem; co do rozsahu jde o největší podobnou akci na evropském kontinentě.

Výstava rok od roku mohutněla; v roce 1968 byla její organizace přenesena do Kortrijku do výstavního areálu EXPO, v té době se akce vešla do jedné výstavní haly. Za pouhé čtyři roky již bylo zapotřebí dvou hal: v roce 1972 se výstavy zúčastnilo1 110 psů vystavovatelů z několika evropských zemí. Hned následujícího roku se pořadatelé rozhodli evropský charakter výstavy podtrhnout novým názvem EURODOGSHOW a tím, že začali katalog a veškeré formuláře vydávat ve čtyřech jazycích a očekávaný úspěch se dostavil.

Masivní nárůst počtu účastníků (rok 1975 - 1 840) si vyžádal pořádání výstavy jako dvoudenní akce na ploše 11 200m2, v tom roce přilákala 13 000 diváků. V roce 1976 to již bylo 2 350 účastníků ze 16 zemí a více než 19 000 diváků. V osmdesátých letech výstava zabrala další dvě výstavní haly: v roce 1984 halu třetí (celková plocha16 500 m2), v roce 1988 halu čtvrtou (celková plocha 23 000m2). Velký rozvoj ve všech směrech znamenala léta devadesátá, záznamy z let 1990 hovoří již o 2 522 zúčastněných psech. V roce 1991 zabrala výstava pět hal o celkové ploše 25 500 m2, vystaveno bylo 3 600 psů a podívat se přišlo na 30 000 diváků. Na samém konci minulého století (1999)  přibyla hala šestá, výstava zabrala plochu 33 000 m2.

Do jedenadvacátého století organizátoři vykročili s pevným předsevzetím "podržet dobytá území" a neopustit první ligu evropských výstav psů. Nyní, po skončení 44. ročníku EURODOGSHOW Kortrijk nelze než konstatovat, že výstava ze svého piedestalu rozhodně nesestoupila!

Poznámka: na EURODOGSHOW se neudělují tituly "Evropský vítěz", nejde totiž o evropskou sekční výstavu FCI (tradice těchto výstav FCI vznikla později než EURODOGSHOW), avšak  s ohledem na obrovský význam a renomé belgické výstavy byl akci v Kortrijku zavedený název ponechán).

Radana Menšíková, 17.11. 2007

 

 

 

 

« Zpět

All right reserved Copyright: JUDr. Radana Menšíková 2008 - 2017                                                                    JustLogin | Webové aplikace, design, hosting.