Prezentace na výstavách

NVP CAC Legnica 3.8. 2008

03.08.2008

Rozhodčí: Burski Wojciech (PL)

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

03.08.2008

NVP Legnica

V neděli 3. srpna jsme se vypravili do nedalekého Polska; v Legnici se konala výstava (XII Krajowa miedziowa wystawa psów rasowych). Přihlásili jsme Abaxe, který ani tentokrát nepřerušil šňůru svých úspěchů a odnesl si všechna ocenění, která mohl ve třídě veteránůzískat. Panu rozhodčímu se velice líbil a jeho posudek je excellentní.

Polsko máme pomalu za rohem a přesto jsme v nedaleké Legnici dosud nebyli. Udělali jsme moc dobře, že jsme si podrobně pročetli vstupní list: výstava se totiž nekonala přímo v Legnici, nýbrž v nedalekých Legnických Polích (9. května 1241 tam proběhla bitva s tatarskými hordami; zvítězila polská vojska pod vedením Henryka Pobožného).

Parkoviště bylo poněkud z ruky, ale na výstavy pořádané pod širým nebem toho moc nevozíme, dalo se to tedy zvládnout; horší to měli vystavovatelé s klecemi na kolečkách. Náš kruh byl označen kontroverzním číslem 13; vyhlédli jsme si košatý strom poblíž a rozložili psí "polostan", aby náš milý veterán netrpěl vedrem pod slunečními paprsky. Náš pan rozhodčí měl posoudit přes šedesát psů a my byli v rozpisu uvedeni až za polovinou.

Česká účast byla opravdu masivní (z celkového počtu 835 vystavovaných jedinců bylo u 157 uvedeno jméno českého majitele). Sportovní stadion byl tak akorát, kruhy nebyly z největších. Těšili jsme se na stánky s občerstvením a nebyli jsme zklamaní, bylo z čeho vybírat. Nadýchané čerstvé zákusky na způsob žloutkových řezů neměly chybu a hned po ránu nás příjemně naladily.

V kruhu pomalu končila svou prezentaci první polovina soutěžících (basseti, bíglové, dalmatinci) a Abax šel na to. Pana rozhodčího již známe a opět s ním bylo ve výstavním kruhu příjemně. Od veterána očekáváte vyrovnaný výkon a zpravidla to vyjde, Abax se docela snažil. Pan rozhodčí kvitoval, že s námi nemusí mluvit německy (před námi všichni dalmatinci byli z Německa). Abax si vysloužil jen samou chválu; malé nedorozumění vzniklo, když byla řeč o jeho předhrudí: rozuměla jsem, že je až příliš mohutné. Na mé zdvižené obočí pan rozhodčí reagoval smíchem se slovy, že je to přece super!

Náš veterán se tvářil důstojně, když dostával zlatou medaili a krásný posudek ( "...skvělá stavba těla, perfektní v postoji i v pohybu...") a radost, že už se smí vrátit do stínu svého stanu, se ani nepokoušel skrýt. Šlo se pro obligátní klobásek (chutnal) a na obhlídku nabízených chovatelských potřeb. Tentokrát jsme ale neobjevili nic, bez čeho se nemůžeme obejít.

Smečka nás již netrpělivě očekávala, dostala své zasloužené dobrůtky (nikomu nevadilo, že pocházely z domácích zásob a nikoli z výletu). Všichni společně vyrazili na zahradu, jediný Abax se nezapojil do Kalinčiných hrátek a zaslouženě odpočíval.

Radana Menšíková, 3.8. 2008

« Zpět