Deník štěňat

Iggy píše domů...

08.11.2021

Iggy

04.11.2021

Iggy

08.11.2021

Iggy

04.11.2021

Iggy

04.11.2021

Iggy

04.11.2021

Iggy

08.11.2021

Iggy

08.11.2021

Iggy

08.11.2021

Iggy

A teď si představ, že objevím myší díru, dvakrát do ní zařvu, aby se mě lekli a jdu na to. Hlína lítá až tři metry daleko a když mám tu potvoru smradlavou na dosah, tak mě pán začne uklidňovat a povídat něco o tom, že půjdeme dál. A tahá z té kapsičky u pasu piškoty a uplácí mě. Ale jo, asi k tomu má důvod. Dvakrát, třikrát ještě zkusím se k té díře vrátit, ale pán mi říká: Jdeme, nedělej vagónek. Nebudeme tu do večera. Pojď, chlapečku. A nezlob, jsi můj fantastickej chlapeček. A na toho fantastickýho chlapečka já slyším, Řeknu si – to mu nemůžu udělat a jdu. Moc se mi nechce, ale jdu. Stejně tam půjdeme další den možná znova, a já si moc dobře pamatuju, kde provést kontrolu. Moc dobře. Jsem šikovnej.

Panička divoký hrátky ráda nemá. Ale klacek mi na louce házet umí, to jo. Sice ne tak daleko jako pán, ale stačí to. Takže ho musí hodit víckrát, ha ha. Jednou mi ho u babičky na Mělníku – kterou mimochodem vždy musím zlízat, aby věděla, že je také v mé smečce – hodila klacek tak, že mě trefila nějak blbě do nohy a docela to zabolelo, ona to neumí tak přesně jako pán. A jak jsem kníknul, hned ke mně přiběhla, volala na pána jako kdybych dostal infarkt, a packu mi hladila, že jsem za chvíli zapomněl, co se stalo a lítal dál. Ale jak jsem zařval, sedl si a packu zvedl, tak jsem paničku dostal, to bylo péče !!! To šmudlání pak - za to stálo, ha ha. 

Taky jsme jeli do Německa a s tím Německem byla sranda. Byli jsme tři kilometry na cestě, když si pán vzpomněl, že nemá můj očkovací průkaz. Tak to bylo s vracečkou. Panička mi tam nakoupila žrádélko, pak jsem dostal takový měkoučce vyložený postroj, nový široký obojek, protože na cvičák se postroj nedává, takovou speciální píšťalku, kterou jak slyším, tak vím že musím přiběhnout, a samozřejmě sušené mlsinky. Těch bych totiž mohl mít celý pytel. Ale mám je jen za odměnu, z té taštičky u pasu. Pán mi říká: něco předveď a bude odměna. Ale nezkoušej škemrat, to na nás neplatí. Tak se snažím. Když to po mě chtějí, já jim to rád předvedu. A máme radost všichni.

No teď ten nedělní cvičák, ten mi dal. Takových kamarádů !!! a pán na mě jdeme, vlevo, vpravo, sedni, k noze, čekej, lehni, nezlob, slyšíš mě, no jeden by se z toho zbláznil. Tak to pro něj udělám, ale nedívej se okolo! Cože, k noze, jo? takhle, dobrý ? a nech mě chvilku, já přece musím pozorovat, co se děje okolo, nemám tu jen pána, co stále něco chce. Dej mi pokoj, chvíli, říkám mu, ale on ne, Gisinku klid a k noze a tady máme práci, neruš, uklidni se, že už nedostaneš piškotek ??? no to si zkus, nedat!

Mamko, já prostě nemám rád, když někdo ve smečce chybí. Ať už pán, nebo panička. Já to přece musím okomentovat. Ale pak mi tak věc na krku pípá a já chápu, že nesmím tolik řvát. Já už neřvu. Jen si zakňourám, že se mi něco nelíbí a to zakňourání je prý lepší. Nejsem blbej, abych nevěděl, co po mě chtějí. Ale když už je něco nastaveno, tak přece jen občas zkusím to porušit. Jen abych věděl, jestli to platí. A když platí, tak to zase dodržuju. A kromě toho – pak přijde mlsina. A o tom to je.

Jinak jsem se naučil reagovat na zvonek. Paní pošťačka tuhle zazvonila, tak jsem na to tím svým – pán říká znělý bernský baryton – upozornil, a pošťačka nikde. Schovala se za ty skleněné dveře na chodbě, co kdyby vyběhl nějaký baskervil. Ale už mě zná, a dokonce mě pohladila. Tak hned dostala hubana, že jí málem spadly brejle.

Moc zdravíme do Hájemství, rád se tam zase někdy podívám, za všema, jak to půjde, přijedeme."

Tak nám Iggýsek a jeho rodina udělali v téhle smutné době velikánskou radost a těšíme se, až se zase všichni uvidíme v Hájemství bernských honičů...

« Zpět