Bellinka se má krásně a prospívá správně, jak má. Baští spokojeně, jak granulky, tak masíčko. V zájmu socializace poznala celou svou širokou rodinu, všechny babičky, tetičky i strýčky, nejvíc si vždycky užije na zahradě, to je její oblíbené "pracoviště". Stejně jako její sestřička Luna si potrpí na ovoce, sama si sbírá borůvky a ostružiny :-). Pokud jde o poslušnost, Belle je na jedničku, přivolání má takřka stoprocentní. Bellinka dokonce miluje aport, což není u honičů (alespoň u naší smečky) až taková samozřejmost. Sečteno a podtrženo: Bellinka je miláčkem své rodiny i sousedů a oblíbí si ji každý, koho poctí návštěvou. Děkujeme za krásné zprávy!

Andulka se nám již ozvala ze svého nového domova. Fotografie vlevo je pouze ilustrační, byla pořízena v době, kdy byla ještě u nás; jak vidíte, Andulka nám nyní poslala své video! Paní majitelka velice kvituje její veselou a milou povahu, Andulka se okamžitě spřátelila s bavorskými barváři a je v nové rodině od počátku velmi spokojená. Je velká radost číst takové pozitivní zprávy, zdravíme do Finska!

Luna se ve všech směrech zdárně vyvíjí; jediná věc, nad kterou je třeba u ní bdít, je její neutuchající chuť k jídlu, nemůže zkrátka sníst všechno, co by ráda, musí dostávat jídlo v množství, které podle tabulek odpovídá jejímu věku a hmotnosti. Jako pamlsky dostává výhradně ovoce. Luna srší energií, naštěstí její hyperaktivita není v její rodině na překážku, bere se to jako milá vlastnost. Má novou kamarádku (Bijou vrtá hlavou, jak Luna může mít v Holandsku kamarádku Muffin, když Muffin je přece její kamarádka z Prahy) a moc si s ní vyhraje; Muffin je už půl roku, ale ráda si pohraje i s prckem. Holky si ochotně vypomohou s vyprázdněním misky, no a  pak si jeden, tedy pardon, jedna, ráda pořádně zdřímne!

Florinka zpočátku vše jen pozorovala, ale po chvilce v novém domově se s radostí nabaštila a začala si hrát. Její nová rodina je nadšena, že se jí konečně dočkala, a Florinka si zvyká bez problémů. Andulka zatím zná pouze dceru paní majitelky, protože ta musela odjet za svými povinnostmi, je totiž funkcionářkou finského Kennelclubu. Několikrát denně volá, aby se na Andulku zeptala, a moc se na ni těší. V každé zprávě z Finska je Andulka naprosto samozřejmě zmiňována jménem, kterým jsme ji oslovovali zde, že to skoro vypadá, že by jí toto "Rufname" mohlo i zůstat! Je pravda, že holčička na něj báječně reaguje a na každé zavolání radostně přiběhne!

Včerejší ráno veselé nebylo; žádné radostné vítání s Andulkou a Florinkou, žádná kašička v misce, mlaskání obou holčiček a moje pozorování, zdali dojedí až na dno... Pohled na opuštěnou kachničku v ohrádce je nostalgický, smutně připomene poslední pohled na obě holčičky před cestou na letiště. Tolik jsme si ten poslední týden s nimi užili, že nám až příliš přirostly k srdci... Oblíbená kachnička tu čeká na příští obyvatele porodní bedny, která je ve skutečnosti již měsíc uložena; najednou se mi zdá, že ukládání ohrádek, pelíšků hraček a všeho potřebného pro štěňátka nikdy nebylo tak smutné, jako tentokrát, s každičkou věcí je spojena vzpomínka na prcky... Dost smutnění, štěňátka jsou ve skvělých podmínkách a milována!