Bernský týdeník

Prodloužený víkend v Lucemburku

05.09.2010

04.09.2010

Bijou BOB

04.09.2010

Kanda v kruhu

04.09.2010

Bijou BOB

04.09.2010

výsledky: Kanda, Hispánka, Bijou

04.09.2010

Kanda

04.09.2010

Bijou

04.09.2010

Hispánka

04.09.2010

Cookie

04.09.2010

Cookie

04.09.2010

Bijou, Hispánka, Kanda

04.09.2010

ceny

04.09.2010

Ehrenring Kanda

04.09.2010

Ehrenring Bijou

04.09.2010

Ehrenring VI. skupina

04.09.2010

v Lucemburku

04.09.2010

v Lucemburku

04.09.2010

veteráni

04.09.2010

veteráni

04.09.2010

Bijou, Hispánka, Kanda

04.09.2010

zahrada pod hradbami

užít i mimo výstaviště LUXEXPO. Stejný program měly i Cookie a Muffin, které jsme s jejich majiteli potkali hned na parkovišti hotelu. Po vycházce a baště šly všechny holky na kutě, aby se jaksepatří vyspaly před výstavou; my ostatní jsme zamířili do hotelové restaurace. Pojedli jsme a poseděli při skvělém francouzském víně (jeho kvalitu jsme kvitovali hlavně ráno, kdy naše hlavy neprotestovaly) a dozvěděli se, co je kde nového.

Porceláni byli ve stejném kruhu jako bernští honiči, tak nám to vespolek pěkně utíkalo, přijel totiž i Muffinky bráška Chrudoš s Maiou a přirozeně s majiteli. Pokud jde o porcelány, k závěrečnému měření sil nastoupila Muffin s Chrudošem; hned nato šla do kruhu naše Kanda.

Byla mnohem ukázněnější než před týdnem a s maďarským rozhodčím si docela padli do noty. Nedělala žádné tajnosti se zuby, které kontroloval pan rozhodčí vlastnoručně, žádné takové, že jen nakoukne, co se majiteli podaří poodhalit. Kanda tentokrát vynechala z prezentace v pohybu skoky (což mne docela potěšilo); jejímu postoji by se dozajista dalo ledacos vytknout, socha to zrovna nebyla, ale pan rozhodčí byl spokojen a po odpovědi na otázku, jakže je Kanda stará, se jen zasmál.

Bijou měla zase den, byl to prakticky stoprocentní výkon. Myslím, že zabodovala hlavně pohybem, nesla se opravdu noblesně, vodítko naprosto volné, taková spolupráce je pro handlera učiněná radost. Její perfektní prezentace jí přinesla další BOB a už je jasné, že v naší výstavní stáji nastala generační výměna.

Hispánka se předvedla standardně dobře, v minulosti jí to zajistilo pěknou řádku úspěchů, ale ta lehkost a nadšení, jako u neposedné Bijou, ty už v jejím předvedení scházely. Však má na to nárok, pět let si vedla ve výstavních kruzích na jedničku; za všechno jsme jí pěkně poděkovali a slíbili jsme jí výstavní odpočinek.

Rovnou z výstaviště jsme zajeli do centra města, kde se k naší radosti nic nezměnilo, genius loci zafungoval. Prošli jsme se slunným podvečerem po známých místech a nešlo si nevšimnout, že už vystrkuje růžky podzim (moje nejmilejší roční období, takže vlastně bonus pro mne).

Na jednom z náměstíček jsme narazili na sjezd veteránů, z naleštěných krasavců oči přecházely. Zakončení procházky patřilo tradičně posezení v kavárničce a úžasné irské kávě, kterou si už v obavách ze zklamání nedávám nikde jinde.

Do hotelu jsme dorazili, už se stmívalo. Holky se pěkně našťouchly,  spadl jim kámen ze srdce, že jsme večer zůstali s nimi a všechny tři usnuly spánkem spravedlivých. Ráno se jim nikam nechtělo, ale nedalo se nic dělat, v posteli se člověk věčně válet nemůže (a pes jakbysmet).

Doma bylo všechno v pořádku, smečka se radovala a Nikolka, která ji měla jako obvykle na starosti, si nemusela na nikoho stěžovat.  Kalinka pořád očichávala poháry, které jsme přivezli, a kroutila nad nimi hlavou, Alabastr s Abaxem měli hlavy až po krk zabořené v "psí" tašce a hledali, co to tam tak zatraceně voní. Samozřejmě, že všichni dostali něco na zub a Kalina ještě hračku (Kalinka je totiž naše přebornice v přetahování).

5.9.2010 Radana Menšíková

« Zpět